Netflix lační po obsahu, který byl natočen podle skutečných událostí a mohl by své diváky šokovat. Stalo se tomu tak i v případě dokumentu Paměti vraha: Případ Nilsen (Memories of a Murderer: The Nilsen Tapes), po jehož zhlédnutí se mnohým může zvedat žaludek. Přeci jenom kdy jindy se naskytne příležitost vyslyšet si příběh sériového vraha, který svým hlasem vypráví on sám.
Dennis Nilsen se narodil v roce 1945 ve Skotsku v rodině vojáka. Tento lehce přehlédnutelný muž řádil v Londýně mezi lety 1978 až 1983 a po jeho zatčení se do paměti lidí zapsal jako ‘Kindly Killer’ neboli ‘laskavý vrah’. Věřil totiž, že své oběti zabil humánním způsobem.
Ve vězení měl Nilsen opravdu podivuhodný koníček. Na magnetofon nahrával vzpomínky ze svého zatčení, zážitky z vazby a myšlenky ohledně vyšetřování a následného soudního procesu. Nevynechal ani události, které předcházely jeho zatčení. Dokonce obvinil média, že si o něm jejich vinou veřejnost udělala špatný obraz. Dle svých slov si z něj reportéři jednoduše udělali zlatý důl. Za snůšku žvástů označil článek, ve kterém stálo, že si ve své cele vyvěsil plakát Hannibala Lectera a doufal ve zfilmování svého vraždění. Uvedl, že rozhodně nebyl monstrem století, přestože si tak měl dle médií říkat.
Režisérovi Michaelovi Hartemu se podařilo získat více než 250 hodin těchto audionahrávek a pak z nich natočit dokument Paměti vraha: Případ Nilsen.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Newyorský Zodiac střílel trubkou s gumičkou. Do teď není jasné, zda byly nalezeny všechny jeho oběti
Diváci dokumentu jsou se Skotem, který v Londýně vedl zdánlivě obyčejný život a pracoval na místním úřadu práce, seznámeni zlověstným prohlášením doprovázeným kašlem. „Tenhle magnetofon už má asi to nejlepší za sebou. Zvuk přechází z jednoho reproduktoru do druhého. Nicméně začněme s nahráváním. Jmenuji se Dennis Nilsen. Mými společníky, jak slyšíte, jsou dvě andulky. Hamish a Twetles. Hamish je hodný kluk. Sedím tu a kouřím cigaretu ubalenou z tabáku Scaferlati. Propána. Jo, ničíme si zdraví. No, na něco umřít musíme, ne?“
Vše prasklo roku 1983, kdy detektivovi Stevovi McCuskerovi jeden z kolegů řekl, že ho zavolali do Cranley Gardens, kde v kanálu nalezli lidské ostatky. Nájemníci měli ucpané toalety, takže zavolali instalatéra, aby vyčistil odpady. Ten v kanalizaci objevil ohromné množství masa a kostí. Přestože instalatér měl omezené znalosti, na první pohled poznal, že se nejednalo o kosti zvířat.
Detektiv v dokumentu říká: „Nájemníci mi pak řekli, že předchozí večer kolem půlnoci slyšeli zvenku škrábavé zvuky. Když šli k předním dveřím a otevřeli je, uviděli muže z horního bytu. Měl na sobě jen tílko. A vzhledem k tomu, že byl únor a mrzlo, se ho zeptali, jestli je v pořádku. A on řekl: „Jsem. Jen jsem se šel vyčůrat.“ Dál jsem se v Cranley Gardens vyptával a zjistil jsem, že je na místním úřadu práce, kde pracoval.“
PSALI JSME TAKÉ: Dům tajemství: 11 členů rodiny bylo nalezeno oběšených ve svém domě. Nešlo o vraždu ani sebevraždu
Patolog následně detektivovi potvrdil, že se skutečně jednalo o lidské kosti a řekl, že kusy masa mají na sobě strangulační rýhy, které na těle zůstávají po škrcení. Poté, co detektiv opět dorazil k domu, v jehož kanalizaci byly ostatky nalezeny, kráčel k němu bez jakýchkoliv známek nervozity Dennis Nilsen. Dokonce detektiva pustil do domu i do svého bytu, ze kterého vycházel šílený zápach. Detektiv mu řekl, ať přestane s předstíráním a sdělí mu, kde nalezne zbytek těla. Stále klidný Nilsen ukázal na skříň, ve které se nacházely dva velké černé pytle na odpadky.
Detektiv Nilsena okamžitě zadržel. Během převozu na policejní stanici mu Nilsen položil otázku, na kterou detektiv nedokázal zapomenout. ‘Jde tu o jedno, nebo dvě těla?’ Jelikož těl bylo zřejmě víc, detektivovi bylo ihned jasné, že se vedle něj v autě nachází sériový vrah.
Dennis Nilsen byl sériovým vrahem, nekrofilem a homosexuálem, který se soustřeďoval na mladé muže a chlapce z okraje společnosti. Vypočítavě si vybíral lidi z řad bezdomovců a prostitutů, protože věděl, že když zmizí, nikdo po nich nebude pátrat. Od ostatních sériových vrahů se lišil tvrzením, že své oběti neznal, takže policie musela zjišťovat jejich totožnost. Srdceryvné je, že spousta obětí nebyla dodnes identifikována. Není ani jasné, kolik přesně mužů zabil.
Nilsen policii tvrdil, že chodíval do hospod a gay barů a když se tam s někým zapovídal, pozval ho k sobě domů pod záminkou pití alkoholu. Následující ráno se probudil a objevil vedle sebe ležet mrtvé tělo. Jakmile na něj detektivové v této záležitosti přitlačili, přišel s tvrzením, že si jednoduše nic nepamatuje.
Přesto ve svém vyprávění tvrdil, že policii zodpověděl každičký dotaz. „Neexistovala otázka, na kterou bych odmítl odpovědět. Zacházel jsem do nejmenších detailů. Žádný jiný britský vrah nebyl nikdy tak upřímný v konfrontaci se svým delikventním chováním, jako jsem byl já.“
V době zatčení se přiznal, že od roku 1978 zabil nejen lidi, jejichž těla byla nalezena v jeho bytě a kanalizaci, ale celkově asi 15 až 16 osob. Policii se jich podařilo identifikovat pouze osm. Jejich stáří bylo v rozmezí 14 až 27 let. Byli jimi Stephen Holmes, Kenneth Ockenden, Martyn Duffey, William Sutherland, Malcolm Barlow, John Howlett, Graham Allen a Stephen Sinclair.
Kromě toho, že se těl svých obětí zbavoval rozčtvrcením, kdy ostatky vyhazoval do kanalizační stoky nebo je schovával v pytlech, popřípadě pod podlahou, pálil je v ohništi na dvorku. Popel pak vysypával na zahradě. Vyšetřovatelé v půdě nacházeli zuby a zbytky kostí.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Po Dahmerovi přicházejí další monstra. Tentokrát se Netflix zaměřil na jeden z nejznámějších kriminálních případů 20. let
V říjnu 1983 byl Nilsen obviněn pouze ze šesti vražd a dvou pokusů o vraždu. Přestože u soudu najednou otočil a tvrdil, že je nevinný, byl v listopadu téhož roku odsouzen na doživotí. V roce 2018 ve věku 72 let ve vězení zemřel.
Dennis Nilsen byl sériovým vrahem, který rozhodně toužil po pozornosti a popularitě. Byl vypočítavý, krutý a přesně věděl, co dělá.
Zdroj: Informace z dokumentu Paměti vraha: Případ Nilson, DECIDER, Ready Steady Cut, INDEPENDENT
