Na Netflix dorazila dokumentární série Svědectví přeživších: Korejské tragédie (The Echoes of Survivors: Inside Korea’s Tragedies), která ukazuje několik skutečných příběhů, z kterých jde mráz po zádech. Jedním z nich je také Domov bratří, o kterém se začalo ve světě mluvit až po vydání Hry na oliheň. Jde totiž o „koncentrační tábor“, který je dění v seriálu v mnoha ohledech až nápadně podobný. Byl ale ve skutečnosti mnohem horší.
Jihokorejský dokumentární seriál s názvem Svědectví přeživších: Korejské tragédie navazuje na předchozí úspěšný dokument Zrazená víra: Když nic není svaté (In the Name of God: A Holy Betrayal), který se zabýval samozvanými mesiáši v moderní korejské historii.
Svědectví přeživších: Korejské tragédie se v osmi dílech vrací nejen k případu náboženské sekty JMS (Jesus Morning Star), ale ukazuje ještě další tři tragédie. Mezi ty patří sériové vraždy klanu Ji Jon Pa, Zhroucení obchodního domu Sampoong a také hrůzy, které se děly v Domě Bratří ve městě Pusan.
Týrání a znásilňování dětí v Domově bratří v Pusanu
Státem podporované zařízení známé jako Dům bratří, které se nachází ve druhém největším městě v Jižní Koreji, se v posledních letech stalo tématem mnoha článků a youtubových videí. Lidé v něm totiž viděli podobnost se seriálem Hra na oliheň neboli Squid Game. Lidé držení v zařízení, mučení, často i zabití, stejnobarevné teplákové soupravy a hromada paland, na kterých spali… ale tady podobnost končí.
Do Domu bratří rozhodně nechodili lidé ani děti, kterých zde bylo velké množství, žít dobrovolně s vidinou lepšího života. Naopak sem lidé byli ve velkém unášeni proti své vůli. Dům bratří se prezentoval jako útočiště pro tuláky, od kterých zařízení čistí ulice a sjednává jejich nápravu – živí je, šatí je a oni zde pracují a žijí. Fungoval v letech 1975 až 1987 a byl podporován nařízeními proti tuláctví, která byla zavedena v 60. letech a zesílena v období před Asijskými hrami v roce 1986 a letními olympijskými hrami v roce 1988. V té době byla Korea pod vojenskou diktaturou, která byla svržena v roce 1987.
Realita byla ale úplně jiná. Jak ukazuje dokument, do tohoto „tábora“ se dostávalo mnoho lidí, a zejména dětí, které měly rodiny. Mezi těmi, kteří byli do Domova bratří uneseni, byly i děti čekající na vlak za příbuznými, teenageři cestou domů ze školy, lidé se zdravotním postižením a pacienti v nemocnicích. Policisté, kteří dostávali úplatky a bonusy za to, když někoho do Domova bratří přivedou, je prostě chytili na ulici, když někde postávali nebo čekali na někoho ze své rodiny. Rozhodně ve většině případů nešlo o pro společnost nežádoucí tuláky.
V Domově bratští si pak všichni zažívali muka. Hned po příjezdu jim byly oholeny hlavy a dostali teplákové stejnokroje, ve kterých zde žili. Spali v hromadných místnostech na nepohodlných palandách. Sotva dostávali najíst, a když, jídlo bylo často zkažené. Neustále byli mláceni, mnozí i tak, že přišli o všechny zuby a s dalšími následky se potýkají do dnes. Někteří byli doslova ubiti k smrti a pohřbeni na pozemku zařízení. „Když někdo umřel, ani nemrkli. Na to se nedá zapomenout ani po 40 letech,“ říká jedna z obětí. Mnoho dětí bylo neustále znásilňováno. V dokumentu padají i taková nařčení jako strkání násady od koštěte do genitálií apod. „Když jste byli povolní, nechávali si vás jako hračku. Sexuální hračku,“ vypráví další z obětí o tom, jak se v Domově bratří zacházelo s dětmi.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Dům tajemství: 11 členů rodiny bylo nalezeno oběšených ve svém domě. Nešlo o vraždu ani sebevraždu
Zadržovaní byli nuceni vykonávat neplacenou práci, často s velmi malým množstvím jídla. Odhaduje se, že bylo v zařízení zabito 657 lidí. Celkem bylo v ubytovně během jejího provozu drženo odhadem 40 000 lidí.
Mnoho let zde docházelo ke zneužívání a nelidskému týrání lidí. Přeživší byli nechutným způsobem zbaveni veškeré lidské důstojnosti a vystaveni ohavnému mučení. Bylo dokonce běžné mrštit s dítětem o betonovou podlahu. „Zvedli dítě a hodili ho na betonovou podlahu. Takhle byste nezacházeli ani se zvířetem,“ vypráví v dokumentu další z přeživších a další říká: „Je to břemeno, se kterým budu muset žít, dokud neumřu.“ Není ani divu, že si mnoho obětí zařízení, které všechno týrání přežily, vzalo po propuštění život – někteří dříve, jiní později. „Chtěl jsem přežít, ale ne tahle,“ říká s pláčem další.
Vedoucí zařízení dostal směšný trest a jeho rodina do teď žije v luxusu
Domov bratří vlastnil a vedl Park In-gun, voják ve výslužbě a křesťanský sociální pracovník. Během tohoto období „sociální očisty“ v korejské historii dostávala tato „sociální“ zařízení od vlády dotace na základě počtu lidí, které přijala. Více obyvatel znamenalo více peněz, takže vedení zařízení unášelo lidi z ulic, ať už odpovídali popisu „tuláka“ nebo někoho bez stabilního zaměstnání či domova.
TAKÉ JSME PSALI: TOP 5 mrazivých dokumentů podle skutečnosti: Zvrácená sekta, vraždy i nechutná pravda o Bikram józe
Park In-geun byl nakonec shledán vinným pouze ze zpronevěry a korupce a odseděl si pouhých 30 měsíců ve vězení. I během tohoto pobytu si však celkem užíval života – byl pouštěn do lázní, kaváren apod. Nikdy nebyl shledán vinným z žádného porušování lidských práv, zřejmě alespoň částečně kvůli svým politickým spojencům v administrativě prezidenta Chun Doo-hwana a v kanceláři starosty Pusanu. V roce 2016 zemřel v pečovatelském domě. Jeho rodina však do dnes těží z krvavých peněz a žije si v luxusu. Nikdo z nich nikdy neprojevil lítost.
Při řízení zařízení jmenoval Park In-geun do funkce ředitelů věrné členy rodiny, včetně své manželky Lim Sung-soon, jejího bratra Lim Young-soona a švagrů Lim Young-soona a Joo Chong-chana. V seriálu Svědectví přeživších: Korejské tragédie můžeme vidět, jak ve druhém díle o Domově bratří cestují jeho producent Jo Seong-hyon a přeživší Choi Seung-woo do Austrálie, kam se někteří členové rodiny Parka přestěhovali poté, co se zvěrstva v Domova bratří dostala na veřejnost. Konfrontují některé žijící členy rodiny ohledně bohatství, které zdědili. Ti však nemají ani špetku soucitu a dělají, jakoby se jich situace nijak netýkala. Z nechutně vydělaných peněz si spokojeně žijí dál.
Jo dokonce navštíví jednoho z členů Parkovi rodiny, který stále žije v Koreji. Konfrontuje ho ohledně jeho údajné role v porušování lidských práv. Ten však jakoukoliv vinu odmítá a před producentem a kameramanem se snaží co nejrychleji zmizet.
TAKÉ JSME PSALI: Dokument, který znechutil svět: Boží Jan desítky let „léčil“ nemocné a zneužíval ženy
Série Netflixu málem nevyšla. Byla bojkotována!
Podle serveru Korea Herald byla série Netflixu Svědectví přeživších: Korejské tragédie před plánovanou premiérou bojkotována. Hnutí JMS podalo 29. července u Západního obvodního soudu v Soulu návrh na předběžné opatření proti MBC a Netflixu s cílem zablokovat uvedení dokumentu. Soudní slyšení proběhlo v úterý 12. srpna, a ačkoli byl den před premiérou návrh zamítnut, nakonec v pátek proběhla bez problému.
„Rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření zatím nepadlo… Ještě před odvysíláním jsme čelili celkem třem takovým návrhům,“ uvedl producent Jo Sung-hyun na středeční tiskové konferenci v Soulu. „Upřímně nechápu, proč musí zajít až tak daleko, aby zabránili vysílání. Ať už jde o první, nebo druhou sérii, jen to dokazuje, že odhalování těchto skutečností je pro někoho velmi nepohodlné. Věřím ale, že je to něco, co by lidé měli vědět,“ dodal a zdůraznil, že důvěřuje jihokorejským soudům: „Nemám pochybnosti o tom, že rozhodnou správně a v zájmu veřejnosti.“
Zdroj: Dokument Netflixu Svědectví přeživších: Korejské tragédie, Asia-Pacific Journal, Korea Herald, tisková konference v Soulu
