Epizoda s názvem Beyond the Sea je jeden z lepších dílu z šesté řady seriálu Black Mirror a řadí se k těm, které nesou feministické poselství. Je to příběh o izolaci, žalu a traumatech, ale také o násilí na ženách a vlivu patriarchátu na mužskou empatii.
David Ross (Josh Hartnett) má vše, po čem americký muž 60. let minulého století touží – krásnou manželku a poslušné děti, stylový dům, peněz jako želez a práci, o které sní každý malý kluk. Ve volném čase čte, chodí s rodinou do kina, dovádí svou ženu k orgasmu a kreslí, jak sám říká, zpaměti. Zkrátka renesanční muž. Jeho kolega Cliff Stanfield (Aaron Paul) se od něj liší jako den a noc, se svou ženou příliš nekomunikuje, je spíše manuálně zaměřený a má napjatý vztah se synem, kterého nutí říkat mu pane a dovolit se, než vstane od stolu.
Na první pohled se tato epizoda tváří jen jako příběh o žalu a samotě, potažmo o lásce. Od začátku do konce ale poukazuje na nebezpečí patriarchátu, který ubližuje jak ženám, tak mužům. Celý díl je protkaný toxickými projevy maskulinity a násilím páchaném na ženách. Je to příběh o mužích, kteří se svými manželkami a dětmi zacházejí jako s majetkem, který jim patří a na který mají právo. Je nutné připomenout, že díl se odehrává v alternativních 60. letech, kdy postavení žen nebylo ideální a probíhala tzv. druhá vlna feminismu.
PSALI JSME: Staňte se hvězdou vlastního seriálu, ale pozor na podmínky užívání. Netflix spustil službu Streamberry
Zkraje se dozvídáme, že David a Cliff, které vidíme na obrazovce, jsou „repliky“, roboti podobající se lidem, na které se mohou napojit skuteční muži, kteří se zrovna nacházejí ve vesmíru. Není jasné, co je hlavní náplní jejich práce, ale zdá se, že většinu týdne tráví ve svých replikách a žijí relativně normální životy se svými rodinami. Když David mluví v kině s mladším párem, tvrdí, že mise zkoumá přežití lidského těla a života, ale jeho manželka Jessica (Auden Thornton) ho přerušuje, než máme šanci dozvědět se více.
Davidova idylka nevydrží dlouho. Jedné noci se probudí do své repliky a najde v domě nezvané hosty – sektu vražedných maniaků. Charlie Brooker se podle svých slov nechal inspirovat skutečnými případy z 60. let, které měla na svědomí neblaze proslulá Mansonova rodina. Vůdce sekty repliku poničí a David je nucen sledovat brutální vraždu celé své rodiny. Sekta považuje robota, co vypadá jako člověk, za hříčku proti přírodě a zprvu to vypadá, že Jessica i děti vyváznou bez úhony – vždyť jsou skuteční, živí, krvácející. Jsou ale zabiti, protože Jessica „dovolila, aby se v jejich domě dělo něco nepřirozeného“. Nastává otázka, jestli Jessica, žena z období, kdy ještě nemohla vlastnit nemovitost bez svolení manžela, měla vůbec nějaké slovo v tom, co se v domě děje, i jestli jí náleželo rozhodovat o něčem tak osobním a závažném jako přenos vědomí z těla do těla. Ačkoliv v chování pomatených zabijáků nemůžeme hledat příliš logiky, pravdou zůstává, že smrt ženy je v příběhu využita jako nástroj k potrestání muže.
Replika je zničena, spojení se přeruší a David zůstává ve vesmíru sám jen se svými myšlenkami… a s Cliffem, pro kterého je vyjadřování pocitů nepředstavitelné, neumí o nich mluvit ani se ženou, natož s kolegou. Po neurčité době, která se nezdá být krátká, se Cliff domluví se svou manželkou Lanou (Kate Mara), že Davidovi propůjčí svou repliku. Na půl dne. Po týdnech, kdy Davidovi nebyla poskytnuta žádná odborná pomoc a kdy zcela izolovaný trpěl. Mohli bychom to vnímat jako soucit, ale Cliff a empatie nejdou dohromady. Nabídka přichází až po Davidově domnělém pokusu o sebevraždu, kdy se dozvídáme, že vesmírná loď se nedá řídit v jedné osobě, a tak smrt Davida by znamenala nevyhnutelný konec i pro Cliffa.
David začne Zemi navštěvovat jednou týdně, aby rodině jako poděkování namaloval obraz jejich domu. Očekáváme zakázanou romanci a příběh zrady, ale Černé zrcadlo si vždy najde cestu k nečekanému zvratu.
David se brzy osmělí a začne Lanu svádět. Jako svou manželku – stejný tanec, stejné doteky. Možná věří, že co fungovalo na jednu, musí i na druhou. Je to zaručená taktika. Nabízí se ale i možnost, která více pracuje s vlivem žalu na chování člověka, ale také s nepříjemnou pravdou, že muži té doby – a buďme upřímní, jakékoliv jiné – nevnímají ženy jako sobě rovné. Ačkoliv se nás David snaží přesvědčit o opaku, Lanu jako sobě rovnou nevnímá. Její odmítnutí odmávne tvrzením „vždyť to přece chceš“, aniž by chápal, že co Lana skutečně chce, je její manžel. „Vetřeš se mi do domu a nosíš mého muže jako oblek,“ říká Lana ve vyhrocené scéně. Je to jediná empatická osoba a také jediná žena, se kterou je po smrti své rodiny v kontaktu, a je pravděpodobné, že v ní vidí repliku své vlastní ženy.
MOHLO BY SE VÁM LÍBIT: 5 psychologických thrillerů, z kterých budete mít husí kůži a můžete je sledovat na Netflixu
Je zřejmé, že Lanu nezabije proto, aby se pomstil za odmítnutí, i když i to hraje určitou roli v jeho rozhodnutí, ale proto, aby se pomstil Cliffovi. Aby mu vzal to nejdražší, co měl. Aby ho odřízl od repliky. Tím vesmírná mise, která hledá klíč k nesmrtelnosti těla a života, teprve začíná. Vyhraje pud sebezáchovy, nebo se muži navzájem zabijí?
Za povšimnutí stojí i význam a původ jmen hlavních postav. Jessica je jméno vytvořené Williamem Shakespearem pro postavu v divadelní hře Kupec benátský. Pravděpodobně pochází z biblického jména Iscah, „vidění“, obzvlášť prorocké. V případě Jess Rossové se dá se ale vyložit i doslovněji, tedy někdo, na koho se hezky kouká. Lana nejspíš vychází z Heleny – jména, jakým se pyšní Helena Trojská, jejíž krása rozpoutala Trojskou válku. V tomto případě by Lana znamenala světlo, ale jiné verze připouštějí i kamínek. Jelikož je její příjmení Stanfield, význam celého jména by byl kamínek na kamenném poli. Původ Davidova jména je nejasný, ale nejčastěji se uvádí náčelník i miláček, obě role, v jakých se David Ross ukazuje světu. Cliff nepřináší žádná překvapení, znamená útes. Může jít o náhodu, ale sami posuďte, jestli jim jména sedí.
Zdroj: Autorská recenze, onomastika z Behind the Name
