Není to tak dlouho, co čtyři prokurátoři a třicet policistů udělalo razii v Kolíně nad Rýnem v nemovitostech patřících místní arcidiecézi. Hledali důkazy usvědčující kolínského arcibiskupa z podání křivé výpovědi. Ten tvrdil, že nevěděl o sexuálních útocích na mladé lidi ze strany jednoho konkrétního kněze. Ve světle těchto událostí lidé opět vzpomínají na minisérii Řeholnice (The Keepers), která je stále přístupná ke zhlédnutí na Netflixu a katolická církev by ji nejraději pohřbila do propadlišť dějin.
Stanice Westdeutscher Rundfunk (WDR) zveřejnila dokumenty naznačující, že kolínský arcibiskup Rainer Maria Woelki věděl o počínání kněze nejméně od roku 2018. Přesto u soudu vypověděl, že do března letošního roku o ničem neměl ani tušení. Nicméně WDR zveřejnila Woelkiho dopis adresovaný vedoucímu Kongregace pro nauku víry ve Vatikánu. V tomto dopise arcibiskup popisoval konání kněze, který měl například vodit nezletilé ministranty do sauny, zvát je k sobě na popíjení alkoholických nápojů a pouštět jim filmy pro dospělé. Před devatenáctiletým mladíkem se měl dokonce proti jeho vůli uspokojovat. Cílem nedávné razie bylo nalézt dokument, který by Woelkiho usvědčil z podání křivé výpovědi.
O sexuálních útocích na mladé lidi pojednává i minisérie Řeholnice, která se zdánlivě zabývá nevyřešenou vraždou řeholní sestry Catherine Cesnik. Navzdory tomu, že Netflix prezentuje minisérii jako dokument o nevyřešené vraždě z roku 1969, místo toho jsou v sedmi dílech vyzdvihovány události, které se odehrály před a po smrti této řeholní sestry. Samotná vražda tak působí jako důležitý dílek skládačky, bez kterého se celek sice neobejde, ale nakonec je fragmentem něčeho většího.
Sestra Catherine Cesnik vyučovala angličtinu a drama na dívčí škole Archbishop Keough v Baltimoru ve státě Maryland, ve škole, která v oblasti patřila mezi elitní a její navštěvování znamenalo určitou prestiž. Po nuceném odchodu z této školy bydlela se svou kolegyní, rovněž řádovou sestrou, Mary Russell.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Zneužívání v radikální Mormonské sektě: Nechutný dokument ukáže případ, který šokoval svět
Režisér Ryan White v minisérii Řeholnice pátrá po tom, proč byla Cesnik zabita, nikoliv po tom, kdo ji zabil. Ve skutečnosti její vrah nebyl dodnes dopaden. Prostřednictvím rozhovorů s bývalými studentkami, lidmi z jejího života, úřady a policií, která při vyšetřování její vraždy zcela selhala, minisérie sleduje síť vztahů a systém zneužívání na dívčí škole.
Dokument rozhodně není pro slabší povahy, avšak na Česko-Slovenské filmové databázi si v hodnocení vysloužila krásných 83 %. Na samém počátku je popisováno zmizení Catherine Cesnik, která se 7. listopadu 1969 vydala v pozdních odpoledních hodinách pořídit svatební dar pro svou vlastní sestru. Jelikož se nevracela, obrátila se Mary Russell na společné přátelé s otázkou, jestli Catherine neviděli. Po záporné odpovědi Russell zavolala na policii. Auto Cesnik bylo nalezeno ještě tutéž noc, a to jen pár metrů od bytu, ve kterém řádové sestry bydlely.
PSALI JSME TAKÉ: Zákaz stříhání vlasů, červené barvy i oslav narozenin. Šílená pravidla, která musí každý den dodržovat členové zvrácené církve FLDS
Zhruba dva až tři dny po jejím zmizení bylo nahlášeno zmizení další dívky, Joyce Malecki, jejíž tělo bylo krátce na to nalezeno. Scénář byl stejný. Obě byly mladé a atraktivní a z nákupů se už nevrátily. I auto Malecki se našlo bez jakýchkoliv známek odporu nebo zápasu. Jelikož dívka pocházela z velmi početné rodiny, průběžně se její příslušníci obracejí na policii s otázkou, jestli byl ve vyšetřování zaznamenán nějaký posun. Dostává se jim stále stejné odpovědi: „Jedná se o otevřený případ, nemůžeme vám k tomu nic říct.” Tělo Cesnik bylo nalezeno v lese o dva měsíce později, a to 3. ledna 1970.
Jelikož policie v těchto dvou případech nezaznamenala žádný výrazný posun, režisér minisérie byl odkázán na investigativní práci dvou absolventek střední školy, které Catherine Cesnik zbožňovaly. Gemma Hoskins a Abbie Schaub založily na Facebooku skupinu, která je i po letech stále aktivní. Obě ženy se nejenom snaží zjistit, co se Cesnik a Malecki skutečně stalo, ale jsou i velkým zdrojem informací a oporou pro zneužívané dívky a jejich rodiny.
Příběhy tohoto zneužívání jsou někdy až absurdní. V roce 1992 si dospělá žena, která vystupovala pod pseudonymem Jane Doe, začala vzpomínat na události ze střední školy a zjistila, že jeden z aktérů jejího neštěstí, Magnus, je již po smrti. Její mysl v určité chvíli spustila obranný mechanismus, takže vše, co zažívala, zapomněla. Jako čtrnáctiletá se cítila vina, protože ji v dětství strýc zneužíval, a tak se ve škole vydala vyzpovídat. Ve zpovědnici se naproti ní nacházel kněz Neil Magnus odpovídající za křesťanskou výuku. Poté, co mu vše povyprávěla, se zeptal na její věk a chtěl ji viděl. Během jejího vyprávění se sexuálně ukájel.
Zanedlouho byla zavolána do kabinetu, kde musela ústy přijmout slovo Boží. Jeho spermie ji měly očistit. Celou dobu se nad ní modlil. V tomto momentě je potřeba zmínit, že vše proběhlo v době, kdy kněží představovali jakési polobožstvo a v podstatě všichni obyvatelé státu Maryland byli silně věřící. Přestože se Jane Doe schůzky v kabinetu nelíbily, Magnus ji přiměl věřit, že si to vše zasloužila a Bůh to vyžaduje. Takových schůzek proběhlo několik, než se k nim přidal tamní kaplan a psycholog, kněz Joseph Maskell. Označil ji za děvku, nadával jí a řekl, že Bůh se nad ní neslituje.
I z jeho strany musela přijmout slovo Boží. Následně si ji zavolal do svého kabinetu. Pokaždé, když přes rozhlas někoho předvolal, dívky ztichly. Tušily, že se něco děje. Zarážející je, že sestry také, a přesto nic neudělaly. Místo toho po škole kolovaly řeči, že si v kabinetu Maskella mohou dívky svobodně zakouřit a popít alkohol. Že Maskell není tak špatný. I tak z něj měla celá škola strach. Povídačkám nikdo nevěřil. Maskell byl jako psycholog velmi zdatný v manipulaci lidí. Byl charismatický a věděl, jak má hovořit.
Ale zpátky k Jane Doe. Jelikož Maskell přiměl každou z dívek prozradit mu svůj příběh, znal jejich zranitelná místa. V případě Jane Doe to byl strýc, který postával opodál jako ochránce a nechal své přátelé si s ní pohrávat. Jednoho dne se v kabinetu Maskella nacházel další muž, který byl vůči Doe velmi surový. Maskell jeho počínání celou dobu spokojeně sledoval, stejně jako v minulosti její strýc. Při jednom sezení dospěl k závěru, že je už připravena na tu správnou terapii. Ze šuplíku svého stolu vytáhl předmět falické podoby a dal se do díla. Použil i svůj penis. Po ejakulaci zakázal Jane Doe se umýt a přikázal jí vrátit se do třídy. Nikdy se nesměla umýt.
Protože Catherine Cesnik byla z řad sester na škole nejmladší, dívky k ní měly blízko. Vypozorovala, že je něco špatně a po ukončení letního semestru 1969 slíbila Jane Doe, že už se nemusí bát, protože zakročí. Nicméně se do školy už nikdy nevrátila a místo toho začala učit na veřejné škole. Dívky ovšem chodívaly k ní domů a prosily ji o pomoc. Jednoho dne během takovéto návštěvy, dorazili do bytu rozzuření Magnus a Maskell. Cesnik poslala dívku domů s tím, že se nemusí bát, protože se blíží konec. Dalšího dne zmizela.
Maskell si svou zlost vyléval na dívkách, a ještě více se soustředil na Jane Doe. Jednoho dne ji vzal do lesa, kde leželo tělo Cesnik. Bylo to krátce po jejím zmizení. Řekl jí: „Vidíš, co se stane těm, kteří mluví o druhých špatně.“ Mysl vystrašené Jane Doe tehdy zaujala obranný mechanismus.
V jednotlivých dílech minisérie zaznívají výpovědi dalších žen s podobnými zkušenostmi. Maskell si na svá sezené vodil muže z řad policistů, soudců, bohatých obchodníků. Pánům do děvčat ovšem nedovoloval ejakulovat, protože říkával, že jsou jeho ovečky a on je za ně zodpovědný. Nechtěl prý zbytečné problémy. Nedělalo mu problém dívku vyzvednout doma přímo u rodičů, odvést ji do lesa, kde se nacházelo policejní auto a nechat pak svou svěřenkyni znásilnit policisty.
Rodiče dívek mu věřili do takové míry, že jim nepřišlo divné, když požadoval jejich časté návštěvy u gynekologa. Označoval je za schizofrenní a nechával jim svými přáteli předepisovat silné prášky, po kterých byly svolnější.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Horší než Dahmer: Netflix děsí dokumentem o vrahovi, který rozčtvrcené oběti házel do kanálu. Svůj příběh v něm vypráví on sám
V průběhu vzpomínání se Jane Doe obrátila na baltimorskou arcidiecézi. Nejprve věřila, že jsou na její straně, ale po čase po ní chtěli jména dalších zneužívaných dívek. Místo toho jim předala seznam mužů, kteří se ukrutných činů dopouštěli. Tvrdila, že je na dnes již dospělých ženách, jestli chtějí promluvit a ona je nebude nutit. Arcidiecéze jí poradila sehnat si právníka a vše bylo ututláno. Bylo s ní nakládáno jako s lhářkou.
V tomto momentě si Jane Doe vybavovala pouze sexuální zneužívání. Protože to její manžel už nevydržel, propustil právníka a najal celou právnickou kancelář. Rodina, které vše řekla, jí pomohla napsat a rozeslat na tisíc dopisů ženám, které v době Maskellova působení na střední školu docházely. Právnické kanceláři se jich postupně ozvalo okolo stovky. V ten moment se Jane Doe cítila zvláštně. Sice byla ráda, že není blázen, ale došlo jí, že vše je pravda. Jako by toho nebylo málo, před rozhovorem s rodinou si vybavila, že ji Maskell zavedl k tělu Cesnik.
Protože celá kauza byla propírána médii, arcidiecéze musela jednat. Maskell podstoupil půlroční léčení, jehož výsledkem bylo, že je zcela v pořádku a poté se vrátil do hry. V roce 1994 vůči němu byla podána žaloba. Výpovědi dvou žen, Lancaster a Wehner, byly zcela rozcupovány. Obě ženy byly označeny za lhářky.
Zvláštní je, že režisér přiměl zainteresované státní úředníky a představitele orgánů činných v trestním řízení, aby otevřeně mluvili na kameru. Všichni působili, že se jich ohavné obvinění ze sexuálního zneužívání na škole netýkalo. Byli v naprosté pohodě.
Sharon May, která v 90. letech vedla oddělení sexuálních zločinů na marylandském státním zastupitelství, uvedla, že přestože před žalobou obdrželi více než 30 svědectví, ve skutečnosti neměli dostatek důkazů ke stínání Maskella. Když se jí v jednu chvíli režisér dotázal na dokumenty, které Maskell zakopal na hřbitově, odpověděla, že v nich nebyl dostatek důkazů. Přesto je zřejmé, že se v nich nacházely fotografie dívek s odhalenými ňadry. Po otázce, kde se nyní dokumenty nacházejí, odpověděla, že neví. Stejně odpověděla i na otázku, kde jsou výpovědi žen. Dle jejích slov tehdy její úřad neměl počítače, takže všechno bylo sepsáno na papíře, a proto z toho dnes už nic pravděpodobně neexistuje. Zničeny byly i důkazy případu, který rovněž souvisel s vraždami dvou žen, jejichž vrah nebyl dopaden.
PSALI JSME TAKÉ: Dům tajemství: 11 členů rodiny bylo nalezeno oběšených ve svém domě. Nešlo o vraždu ani sebevraždu
I přes veškerou snahu obětí Joseph Maskell v roce 2001 zemřel jako svobodný muž. „Byl v péči arcidiecéze. Jeho cesta zkázy nikdy neskončila žádnou formou spravedlnosti. V 80. letech mu zneužívání prošlo, pak uprchl do Irska. Americký systém trestního soudnictví nikdy nic neudělal, stejně tak církev. Nemáme odpovědi. Nemáme pachatele. Instituce selhaly. Oběti jsou stále mezi námi. Státní zastupitelství, baltimorská policie a lidé u moci v zákonodárném sboru opakovaně blokovali obvinění ze sexuálního zneužívání dětí kvůli lobbování církve. Budou hnáni k odpovědnosti,“ prohlásil režisér v rozhovoru pro IndieWire.
Zdroje: Informace z minisérie Řeholnice, ČSFD, IndieWire, The Guardian, Vox, Novinky.cz, Westdeutscher Rundfunk
