Polská detektivka Breslau je příjemným překvapením nabídky Disney+ ze začátku podzimu. Obsahuje vyvážený mix klasických detektivkových motivů a nečekaných zvratů. To vše je navíc zakomponované do prostředí šířícího se nacismu v roce 1936.
Děj se točí kolem komisaře Franze Podolského, který je typický představitel široce rozšířeného druhu detektiva, jenž se drží nekonvenčních vyšetřovacích metod. To ho ovšem vede od jednoho průšvihu k druhému.
Breslau na Disney+ přináší klasickou detektivku
Jednou se rozhodne nenápadně popravit zvrhlého vraha olověnou plombou mezi oči, což neujde dohledu nad bezpečností práce, jindy ve vodkovém oparu znečistí holínky nacistického papaláše.
Zkrátka Franz je archetypem detektiva podle Raymonda Chandlera, jenž místo whiskey dává přednost polskému národnímu nápoji. Ten si dopřává ke snídani, obědu i večeři a potom si ještě přidá. Problémy s alkoholem jsou však využity pro rozvíjení zápletky a nejsou v seriálu samoúčelné. Skoro jako vše ostatní. I když propojování všeho se vším v seriálu není hladké jako čerstvé oholené tváře seriálových nacistů, ocenit za snahu netočit scény pro scény si Breslau rozhodně zaslouží.
Detektivní část se drží typických žánrových mantinelů a v prvních epizodách je zápletka docela předvídatelná. V závěru však dokáže přiložit do kotle několika nečekanými zvraty a ve výsledku tak nepůsobí dojmem už stokrát viděného.
Vyvážená je také hra s historickým pozadím. Seriál zavede do roku 1936, kdy dnešní polská Wroclaw, byla německou Breslau (příslušnost k českému království tehdy již dávno odvál čas) a rozmáhala se zde nacistická diktatura. S blížícími se olympijskými hrami v Berlíně se však zločinný režim chtěl tvářit poněkud lidštěji.
Na tomto místě je nutné vyzdvihnout part nacistického lokálního kápa Johanna Holze. Skvělý herecký výkon polského matadora Ireneusze Czopa skvěle dokázal vykreslit člověka, jenž ztrácí ve stínu svastiky poslední zbytky lidskosti. V Czopově podání krásně kontrastuje poloha Holze jako nacistického netvora, s jeho mimikry, kdy se pokouší chovat téměř jako člověk.
Breslau sází na realistickou kameru
Všechny složky příběhu jsou pečlivě zakomponovány do dějového oblouku, i když se dlouho zdá, že jsou jenom výplní bez hlubší provázanosti s centrálním motivem. Přeci jen ale scény z Podolského domácnosti jsou trošku brzdou mašině ženoucí děj seriálu vpřed plnou rychlostí.
Na druhou stranu by bez těchto trošku klišovitých scén plných domácích hádek a usmiřování nevynikl závěrečný part. Obzvláště za poslední epizodu si zaslouží Breslau vysokých 8 hvězd z 10.
Polská produkce překvapila nejen kvalitním scénářem a naplněním požadavků kladených v žánru historické detektivky, ale přidala i realistický vizuál. Zatímco Babylon Berlin, kde Breslau svou inspiraci nezapře, byl ponořen do depresivního oparu, v polském seriálu vidíme hru s barvami a kulisy propracované do nejmenšího detailu. Kamera pracuje podobně jako v dokudramatech, a výsledek tak kromě napínavého vyšetřování přináší i realistický pohled do minulosti.
Zdroje: Autorský text, ČSFD, IMDB
