Petr Zahrádka po loňském úspěchu Jak se nám to mohlo stát? přichází s podstatně umírněnějším snímkem. Potěší neokoukaní herci, povedená hudba i několik sympatických momentů. Scénář ovšem nabízí až příliš mnoho nelogických zkratek a závěr, který měl přijít o několik minut dříve.
Schopná manažerka z Prahy, rodinná pila uprostřed valašských kopců a někdo, kdo ji od prvního setkání neskutečně štve. Nový film režiséra a scenáristy Petra Zahrádky staví na osvědčeném romantickém schématu, v němž se střetávají dva naprosto odlišné světy. Dřevorubec nabízí dechberoucí záběry na krásnou přírodu, neokoukané herecké obsazení a pár neotřelých nápadů. Ty sice dokážou z výsledku na chvíli vystoupit, ale rychle se utopí v předvídatelném příběhu a málo uvěřitelných situacích.
Když se pražská manažerka ocitne na pile a scénář narazí
Jana (Pavla Gajdošíková) má perfektně rozjetou kariéru v Praze a budoucnost, kterou si maluje možná až příliš růžově. Její vztah se šéfem Karlem (Marek Lambora) podle ní směřuje ke svatbě, žádost o ruku ale stále nepřichází. Z jejího vysněného života ji nakonec vytrhne cesta do valašských kopců, kde se ocitá na rodinné pile svého těžce nemocného otce bojujícího s alkoholismem (Martin Pechlát). Podnik totiž její přítel tajně koupil, údajně proto, aby otci ulehčil a Jana mu mohla být nablízku. Hlavní hrdinka brzy zjišťuje, že marketingové prezentace a manažerské zkušenosti jí při řízení podobného podniku příliš nepomohou. Chrápající Pavel (Adam Vacula) ji na poradě vytočí natolik, že ho bez váhání vyhodí. Netuší přitom, že se bez něj pila prakticky neobejde.
Už v úvodu se tak ukazuje jeden z největších problémů snímku, a tím je scénář. Janino rozhodnutí propustit člověka, o kterém toho vlastně příliš neví, působí nevěrohodně a slouží především jako berlička k nastartování konfliktu mezi ní a místními. V malé firmě, kde se všichni zaměstnanci musejí navzájem spoléhat jeden na druhého, by podobný manažerský přešlap působil zvlášť nepatřičně. Nepravděpodobně působí i situace, kdy dcera požádá svého otce, celoživotního alkoholika, aby přestal pít, a on její přání jednoduše vyslyší. Jedna dobře mířená věta přece závislost nevyléčí.
Žádný Langmajer ani Hřebíčková! Neokoukané tváře nadchnou
Největším triumfem Dřevorubce je bezpochyby obsazení, a to nejen ústřední dvojice, ale i většiny vedlejších postav. Pavla Gajdošíková a Adam Vacula působí svěže a je velmi příjemné sledovat v hlavních rolích tváře, které nejsou v českých filmech tolik okoukané. Zajímavě je nastavený i vztah jejich postav. Jana Pavla od začátku nemůže vystát, on její antipatie příliš neřeší a zůstává vůči ní téměř lhostejný. Tuhle nenucenou odtažitost zvládá Vacula výborně a Gajdošíkovou to perfektně rozčiluje. Tvůrci se tak vyhnuli obvyklému romantickému rozehrání, v němž se vzájemná nevraživost hlavních hrdinů postupně mění v lásku. Do karet jim hraje také výrazný výškový rozdíl, který činí zhruba 40 centimetrů a přirozeně vytváří pár komických situací.
Za zmínku stojí i zaměstnanci pily, kteří jsou sympatičtí a klidně by si zasloužili více prostoru. Totéž platí pro pobožnou Marii (Viera Pavlíková), starou paní, u které Jana bydlí. Marie je silně spjatá s Pavlem a oslovuje ho „ogárku“. Potěší také dobře zvládnuté místní nářečí a přízvuky. Pavlíková si navíc každou scénu dokáže ukrást pro sebe a její projev je natolik bezprostřední, až má divák pocit, že se na plátně objevila jeho vlastní babička. Michaela Petřeková si roli městské husičky evidentně užívá a dokáže jí vtisknout přesně takovou dávku povrchnosti, že jí její charakter snadno uvěříte, i když byste s ní sami nejraději neměli nic společného. Marek Lambora zase potvrzuje, že role slizkých záporáků a všelijakých manipulátorů mu sedí čím dál víc.
Valašské kopce a hudba zachraňují i slabší chvíle
Valašská krajina by se dala považovat za samostatnou postavu, protože prostupuje celým filmem a nabízí nádherné scenérie, které kameraman Marek Janda dokázal zachytit opravdu působivě. Kamera se nesnaží na sebe strhávat pozornost ani předvádět samoúčelné experimenty. Místo toho nechává vyniknout prostředí, které dodává příběhu jeho osobitou atmosféru.
Dobře funguje také hudební stránka snímku. Původní filmovou hudbu složil Jakub Krajíček, ve filmu ale zaznívá i píseň Svět od Báry Polákové a Štěpána Urbana, která do jeho atmosféry přirozeně zapadá. Zajímavostí je také titulní skladba Navzdory, kterou nazpívala a napsala představitelka hlavní role Pavla Gajdošíková společně s Eliášem Jeřábkem.
Petr Zahrádka má za sebou řadu televizních seriálů i celovečerních filmů, tentokrát se ale drží poněkud při zemi. Oproti perfektně vystavěné loňské komedii Jak se nám to mohlo stát? jde o krok zpět k osvědčenému způsobu vyprávění, který příliš neriskuje a nepřináší mnoho překvapení. Ačkoli je Dřevorubec označován jako romantická komedie, ve výsledku převažuje spíše romantická linka. Humor tu sice občas probleskne, ale na žádné legendární hlášky nebo vtipné scény, které by člověku utkvěly v paměti, se bohužel těšit nemůžete.
Závěr, který mohl překvapit, ale…
Je škoda, že ani v závěru se tvůrci nevyhnuli šablonovitosti a postavy poslali na místa nejočekávanější. V určité chvíli už je totiž naprosto zřejmé, kam Janin příběh směřuje. Hrdinka si uvědomí, že na vesnici našla něco, co jí v dosavadním životě chybělo, a zdá se, že její další cesta je jasná. Jenže místo přirozeného zakončení následuje ještě jeden odjezd do Prahy. Jana začne pochybovat o tom, kdo vlastně je, vrací se do kanceláře, kde je očividně nešťastná, a nakonec se o Vánocích znovu objeví na venkově. Tahle dějová odbočka působí jako zbytečná výplň. Film by mohl bez problémů skončit ještě před Janiným odjezdem do Prahy. Nemusel by přicházet s žádným překvapivým zvratem, stačilo by nepokračovat ve chvíli, kdy už příběh řekl všechno podstatné.
Dřevorubec je nenáročná romantická podívaná, která sází na krásné prostředí a sympatické obsazení. Rozhodně nejde o průšvih a jako film na vypnutí a odpočinek může dobře posloužit. Jenže po závěrečných titulcích toho v hlavě příliš nezůstane. Podobných filmů vzniká každý rok několik a tento se od nich výrazněji neodlišuje. Některé situace postrádají logiku, děj se drží zajetých kolejí a závěr zbytečně natahuje příběh, který už dávno dospěl ke svému cíli.
Seriálu dávám 50 %.
Zdroj: Autorská recenze




