Zaspal premiéru u Jana Wericha, přišel o několik filmových rolí a bojoval s démony, kteří mu komplikovali život. Vladimír Menšík dokázal rozesmát celé Československo, jeho vlastní osud ale často připomínal pořádnou smůlu. Jedna bizarní příhoda z natáčení Létajícího Čestmíra skončila dokonce hospitalizací.
Vladimíra Menšíka není třeba dlouze představovat. Patřil k nejobsazovanějším hercům své doby, přestože mu osud – a často i vlastní rozhodnutí – připravil nejednu nepříjemnou chvíli. Jeho talent byl mimořádný, ale bohémský život a alkohol mu opakovaně komplikovaly kariéru i soukromí. A přestože se později dokázal některých démonů zbavit, s dalšími bojoval až do konce života.
Na podzim roku 1958 ho čekala velká příležitost. Měl nastoupit do obnovené divadelní inscenace Těžká Barbora po boku Jana Wericha a Miroslava Horníčka. Na zkouškách exceloval a jeho výstupy patřily k tomu nejlepšímu. Jenže pak přišla premiéra. Menšík po nočním tahu zaspal, do divadla dorazil téměř o hodinu později a jeho roli už mezitím odehrál náhradník. Werich ho okamžitě propustil a zakázal mu vstup do divadla.
Smůla se mu nevyhýbala ani v dalších letech. Role vychovatele Matěje v pohádce Co takhle svatba, princi? měla být původně napsaná přímo pro něj, jenže zdravotní stav mu natáčení nedovolil a nakonec ho nahradil Karel Černoch. Při natáčení filmu Dobří holubi se vracejí už musel pravidelně dostávat další injekce a kvůli těžkému astmatu se obával také scény s peřím.
Alkohol zasáhl i do rodiny
Menšíkovo první manželství s Věrou Šimšovou poznamenávala především jeho častá nepřítomnost doma. Když se prosadil v Praze, trávil stále více času s kolegy, na večírcích a dlouhých tazích. Věra zůstávala sama se dvěma dětmi a nakonec požádala o rozvod. Herec si prý zpočátku myslel, že jde jen o výhrůžku. K soudu vůbec nepřišel a manželství skončilo bez něj.
Později se oženil s Olgou Strnadovou, se kterou měl další dvě děti. Ta mu zůstala po boku až do smrti. Ani v druhé rodině ale nebylo všechno jednoduché. Menšík dokázal být milujícím otcem a manželem, zároveň však dokázal zmizet na několik dní. Alkohol mu ale komplikoval i profesní život, a tak se rozhodl nastoupit na léčení. Závislost se mu podařilo zvládnout a po zbytek života už prakticky nepil. „K vepřovému, knedlíku a zelí se prostě pila limonáda,“ vzpomínal jeho syn Jan.
Smál se, i když sotva dýchal
Alkohol ale nebyl jediným problémem, se kterým se musel potýkat. Od šestnácti let trpěl těžkým astmatem, které mu stále více komplikovalo život. Při natáčení komedie Parta hic se vydával do skutečných dolů pouze v doprovodu lékaře. Přestože trpěl silnými záchvaty a nedostatkem kyslíku, nestěžoval si a dál bavil celý štáb a rozdával dobrou náladu.
Léčba zahrnovala i léky obsahující efedrin, který u něj vyvolával psychické komplikace. Nejhorší chvíle přišly při natáčení seriálu Létající Čestmír. Během jedné trikové scény mu konstrukce stlačila hrudník, dostal záchvat a začal si pomáhat injekcemi efedrinu. Jenže se předávkoval a dostal se do stavu, kdy začal skupovat jídelní servisy a nakonec skončil na psychiatrickém oddělení.
Podobně náročné bylo i natáčení Tří oříšků pro Popelku. Režisér Václav Vorlíček vzpomínal na jednu z nočních eskapád, po které Menšík dorazil na plac s pořádnou kocovinou. Když měl v závěrečné scéně zvolat: „Ať žije Popelka!“, vykřikl místo toho „Prověřte Bangladéš!“. Nešlo o náhodnou změť slov. Bangladéš tehdy plnil novinové titulky kvůli odtržení od Pákistánu. Pavel Trávníček ovšem později odmítal představu, že by byl Menšík během natáčení neustále opilý. Vzpomínal na něj jako na skvělého kolegu, který často vstával první a ostatním nosil snídani.
Menšík navíc dlouhá léta kouřil, přestože jeho zhoršenému zdravotnímu stavu cigarety vůbec neprospívaly. Přestal s tím zhruba pět let před smrtí. V posledních letech života ho astma trápilo několikrát denně a při natáčení už na něj musela čekat zdravotní sestra. Při silvestrovských pořadech měl dokonce za zástěnou připravenou postel a venku sanitku. Diváci přitom na obrazovce viděli především nezastavitelného baviče.
Poslední vystoupení dva dny před smrtí
Naposledy se v televizi objevil v hudebním pořadu Abeceda, který natáčel pouhé dva dny před svou smrtí. Při odchodu ze studia už mu musela pomáhat Jitka Molavcová. V pořadu zazněla i jeho slova: „Neměli byste nikdy přestat myslet na to, čemu říkáme zdraví.“
Vladimír Menšík zemřel 29. května 1988 ve věku pouhých 58 let. Příčinou smrti byl prasklý žaludeční vřed a krvácení do dutiny břišní. Zanechal po sobě desítky nezapomenutelných rolí a pověst člověka, který dokázal rozesmát celé Československo. Jeho život ale připomíná i to, že za nakažlivým humorem se někdy skrývá bolest, o které okolí nemusí mít ani tušení.