Dokumentární série Věř mi: Falešný prorok (Trust Me: The False Prophet) je nenápadnou připomínkou toho, čím udělal Netflix díru do světa audiovizuální tvorby. Dokázal doposud nevídaným způsobem zpopularizovat dokumentární snímky, které se zakládaly na jen těžko uvěřitelných skutečných událostech. Šílený rozměr celé kauzy dokumentaristé nebyli schopni vmáčknout do už tak těžko uvěřitelných záběrů, a tak se na další obludné bizarnosti pojďme podívat v článku.
Čtyřdílný dokument Věř mi: Falešný prorok je v podstatě pokračováním neméně úspěšného a provokativního dokumentárního seriálu Modlit se, poslouchat, neodmlouvat (Keep Sweet: Pray and Obey). V největší zkratce šlo o umně zpracovanou výpověď o mormonské sektě, které se lidově říká fundamentalistická církev.
Filmaři na místě ve Věř mi: Falešný prorok nebyli náhodu
V jejím čele stál prorok Warren Jeffs, který své proroctví zdědil po otci a naplňoval ho životem v polygamii s desítkami žen. Samozřejmě i nedospělých, a tak šel sedět. V ujeté komunitě vznikl chaos způsobený absencí lídra a právě v tento moment přijíždí netradiční dvojice ústředních protagonistů. Turecký filmař Tolga Katas a jeho manželka Christine Marie, bývalá členka sekty s doktorátem z psychologických manipulací.
Ač to v dokumentu tak trochu vypadá, že se v lokalitě s krásnými 10 body z 10 v soutěži o nejdivnější místo světa ocitli náhodou a zničehonic se rozhodli zde bydlet, není tomu tak. Katas právě pracoval na filmařském projektu ohledně fundamentalistické církve, a tak se do komunity, kde ženy v podstatě chodí v jakýchsi barevných burkách populárních v křesťanských sektách v USA, vypravili nejspíše s jednoznačným účelem. Dokument se sice tváří, že Tolga Kotas všude natáčí jen proto, aby mu nezlenivěl objektiv, za vším byl ale nejspíš záměr, který dopadl na mimořádně úrodnou půdu.
Výsledek práce rovněž poněkud bizarně působící dvojice jednoznačně překoná jejich očekávání. Kromě několika záběrů do každodennosti šílených žen v hábitech rozjedou rozsáhlou investigaci, která skončí dalším zatýkáním.
Ačkoliv na obrazovce sledujeme normálně hovořící lidi, jejich představa o světě je od té naší zásadním způsobem odlišná.
„Neumí číst, neumí počítat, nezvládnou ani jednoduché sčítání. Nevědí, že člověk přistál na Měsíci. Je to problém, když se snažíte žít v dnešním světě a nemáte tyto základní dovednosti. Rodiče mají právo učit své děti tak, jak uznají za vhodné, ale kde jsou práva dětí na vzdělání?“ uvedla sociální pracovnice Pat Merkleyová pro The Salt Lake Tribune.
Původní šéf sekty totiž mimo jiné zakázal svým následovníkům chodit do školy. Pro vznik zvráceného polygamního společenství jeho vůdci připravovali cílené podmínky. Kromě života v odlehlém prostoru na hranici Arizony a Utahu, což je stát, kde je mormonství obzvláště úspěšné a slouží i jako cesta ke společenskému vzestupu, se museli vypořádat s demografií.
Komunita se zbavovala mužských členů
Ve společenství, kde má správný muž alespoň tři manželky, to totiž úplně nevychází. Šéf/prorok jich má přitom několik desítek. Už v roce 2005 tak The Guardian upozornil na to, že z rodin v komunitě bylo vyhnáno 1000 chlapců, aby nepřekáželi.
Uvedené pak vrhá jasnější světlo na úvodní situaci, kdy se komunita fundamentalistické církve ocitá v nepříjemné situaci určitého přetlaku, jelikož Jeffs z vězení vzkázal, že svazky jsou aktuálně zakázány. Do toho skočí padouch a jeho samozvaný následovník Samuel Bateman, který neuspokojená děvčata v obci začne obstarávat a dělat z nich své manželky.
Jde mu to pěkně od ruky, a tak je záhy musí vozit na valníku, který známe z našeho prostoru k přepravě sena za traktorem. Ačkoliv Bateman vypadá jako obtloustlý soused, který právě dostal čokoládku za úspěšné absolutorium na pomocné škole, spolčí se s podnikatelem Moronim Johnsonem; ten dá Batemanovi čtyři dcery za manželky a pomáhá financovat celý polygamní systém.
Mormoni se pak „za odměnu“ účastní i orgií, které na pokyn božích zjevení Bateman pořádá. Účastní se jich i nezletilé dívky. Oko dokumentárního objektivu už pak asi nesneslo hlouběji rozpracovat vztah mezi Batemanem a Johnsonem, kteří udržovali milenecký vztah. Vyšetřovací spis je přitom plný detailů o jejich vzájemných „interakcích“. Bůh si to zkrátka přál.
Dokument tak vrhá poněkud temné světlo na úskalí svobodomyslnosti americké společnosti. Zvrhlý systém totiž fungoval v komunitě desítky let. Už otec Samuela Batemana se kolem roku 2002 pokoušel dostat sebe a svých sedmnáct dětí z vlivu fundamentalistické církve, ale jak vidno, u Batemana se mu to nepodařilo.
Místní policisté přitom bez uzardění na kameru vypráví, jak pro ně investigace filmařů nebyla důvodem k zásahu. Možná i v podobných příbězích pak můžeme hledat kořeny hnutí MeToo, jež je ze středoevropské perspektivy obtížně uchopitelné, protože i guru Jára po zhlédnutí Věř mi: Falešný prorok vypadá jen jako středoevropský odvar amerického vzoru.
Zdroje: Autorský text, The Guardian, The People, The Salt Like City Tribune