Film Banger režiséra Adama Sedláka měl na Netflixu obrovský úspěch. Nám se v souvislosti s tím podařilo vyzpovídat herce a zpěváka Adama Mišíka, který si kvůli přesvědčivému ztvárnění Alexe neváhal oholit hlavu a proměnit se v drogového dealera. Otevřeně s námi mluvil o drogách, závislostech, rapu i streamovacích platformách.
Začneme Netflixem. Banger se tam hned po vydání dostal do TOP 10 nejsledovanějších filmů a dlouho se tam držel. Jaký z toho máte pocit?
Za nás se určitě Banger stal bangerem až v tuhle chvíli. Samozřejmě to beru trochu s nadsázkou, ale až na těch streamovacích platformách byla nejlepší možnost zasáhnout i mladou generaci. Ale nejenom tu. Z mých různých setkání s lidmi napříč generacemi má Netflix multigenerační přesah. Takže ten film se dostal ke spoustě lidem, kteří by se jinak kvůli němu do kina nevydali. Myslím si, že to je velmi pozitivní.
Na Netflixu je už celá řada českých filmů. Myslíte, že je to dobře? Proč?
Myslím, že je to samozřejmě dobře. I když jsem zastáncem toho, že na filmy je nejlepší si zajít do kina pro ten ucelený zážitek, tak je to asi budoucnost. Tudíž bych řekl, že člověk s tím trendem bojovat nemůže, a je fajn tam mít i ten český katalog.
Sledujete streamovací služby jako je Netflix? Co vás tam poslední dobou zaujalo?
Já těch streamovacích platforem používám víc. Mám Voyo, protože těch českých věcí je tam hodně. Mám HBO Max. Vlastně bych řekl, že mám asi úplně všechno, protože tam vznikají zajímavé věci. Co mě v poslední době nejvíc zaujalo? Koukal jsem na Příběh služebnice. To mě bavilo. A samozřejmě na The Last of Us na HBO Max. Geniální seriál. Na Netflixu se mi líbily seriály Black Mirror a Outer Banks.
Jaké filmy máte rád a jaké podle vás v Česku chybí?
Jsem fanoušek žánrových filmů. Tady na to není vybudovaná divácká základna. Diváci jsou spíš zvyklí, že když se jde na český film, tak je to komedie. Myslím, že je to dané tím, že natočit komedii je levnější. Ale bylo by fajn, kdyby žánrových filmů bylo víc. Je to zajímavější a různorodější. Taky by bylo dobré pro ně budovat publikum, aby byli lidé zvyklí chodit na trochu jiný druh filmů, než na jaký chodili do teď.
V roli Alexe jste úplně jiný. Ten sladký mladík s blond čupřinou je najednou pryč. Kdo vymyslel, jak bude Alex vypadat a jak jste reagoval na to, že budete muset shodit vlasy?
S vlasy to byl vlastně můj nápad. Chtěl jsem se vymanit z toho, jak mě lidi vnímají jako Adama Mišíka. Myslím si, že pro mě jako pro herce to byla skvělá příležitost ukázat nějaký herecký rozsah. Tudíž jsem rád, že se nám i ten „look“ podařilo sladit. Takže to byla taková kolaborace mezi mnou a Adamem Sedlákem. Shodit vlasy bylo skvělý, je to praktický.
Slyšela jsem, že jste o roli Alexe hodně stál a také, že jste nebyl režisérovou první volbou. Je to pravda?
Nebyl jsem první volbou. Tu roli měl původně hrát Vojta Vodochodský, ale Adamovi tam pár věcí nesedělo. Vojta je skvělý herec, ale chybí tam ten průsečík s rapovou kulturou. Asi to není něco, co by ho zajímalo a v čem se normálně pohybuje. Já jsem k této komunitě měl blízko. Měl jsem hodně kamarádů mezi rapery a mezi tou scénou, takže jsem celkově chápal ten mechanismus toho, jak to to tam funguje. Tudíž ten „research“ pro roli tam už nějak jakoby přirozeně byl. To byl ten hlavní důvod.
Co vás na té roli tak lákalo?
Primárně mě lákalo to téma. A to, že je to unikátní role pro mladého kluka. Že prostě nešlo o roli nešťastně zamilovaného mladíka, do kterých je člověk tak nějak tlačen.
Měl jste z natáčení obavy? Která scéna byla pro vás nejtěžší?
Neměl jsem obavy, plynulo to velmi přirozeně. Musím říct, že tam byly scény, které byly náročné v tom smyslu, že nebylo moc času je zkoušet. Třeba ta, jak najdeme toho kancelářskýho týpka po tom, co se předávkoval. Tak to bylo vlastně natočené v jednom záběru a nebylo to nazkoušené. Nebyl čas na tu uvěřitelnost, kterou jsme tomu potřebovali dát, ale nakonec to všechno vyšlo.
S Marsellem Bendigem vám to ve filmu skvěle ladí. Sedli jste si hned? Kde se vzala ta fantastická chemie?
Těžko říct. Myslím, že právě tohle jsou věci, které nejdou naplánovat, které se staly absolutně organicky. Vlastně jsme se před natáčením ani mockrát neviděli. Takže to tam prostě jakoby padlo. Celkově jako všechno z tohoto filmu to nějak zapadlo do sebe dost organickým způsobem, což se nestává často.
Banger zabodoval i na Českých lvech. Vy sám jste byl nominován, takže mě zajímají vaše dojmy a pocity.
Já jsem rád, že akademie vůbec dala Bangeru prostor se ukázat mezi těmi zásadními počiny. Samozřejně bych byl rád, kdyby těch Lvů bylo pro náš film víc, ale myslím, že důležité je, že se ten film dostal ke komunitě, pro kterou byl určený. Navíc je tu i nějaký přesah do starších generací. Myslím, že ani nejde tak o Lva, ale o to, zda ten film tady za 10 let bude a zda bude sloužit jako nějaká časová kapsle, která bude pojednávat o tom, jaké to bylo v roce 2022 v Praze.
Co jste si pomyslel, když jste se dozvěděl, že se film bude točit na iPhone? Měl jste z toho obavy, nebo jste to vzal jako novou výzvu?
Ani ne. Ten Adamův záměr, aby to bylo co nejuvěřitelnější, mě fascinoval. Vlastně jsem si říkal: Kolikrát v životě se mi ještě poštěstí, že bych točil film tímto způsobem? Bylo to pro mě zajímavé i herecky. Bylo to příjemné, protože to dávalo člověku určitou intimitu a uvěřitelnost.
Banger je mimo jiné i o drogách. Všichni víme, že tu jsou a budou. Mnohokrát jsme slyšeli, jak jsou nebezpečné. Proč točit filmy o drogách? Nemůže to působit jako jejich propagace?
Myslím si, že drogy patří k naší i západní kultuře. Jsou, dejme tomu, součástí společnosti napříč nějakými sociálními vrstvami. Takže logicky je to téma, které tady je a které je aktuální. Myslím si, že kdykoli se spustí nějaká diskuze o této problematice, je to strašně důležité. Protože nejhorší je sedět a dělat, že to vlastně neexistuje. To si myslím, že je problém zvláště pro naši mladou generaci. Ale vlastně i pro tu starší, kdy i mnozí rodiče, kteří to viděli, byli šokováni, co ve filmu je. Ale já myslím, že to nebylo daleko od reality a myslím, že pravda má být vidět. Podle mě je velmi důležité, aby takové filmy vznikaly. A ne prvoplánově.
Máte zkušenosti se závislostí vy osobně? Nebo u někoho blízkého? Jak se k tomu stavíte?
Myslím, že závislost obecně v Čechách… to bude asi nejvíc alkoholismus. Každý máme někoho takového v okolí. Já mám ve své rodině příbuzné, kteří mají s alkoholismem problém, takže to vnímám tak, že genetická zátěž této nemoci je v naší společnosti velká. Obecně se pohled na to hodně mění, když tady máme miliony alkoholiků, tak se to spíše přehlíží. A ve finále je pro mě závislost jako závislost. A vůbec, zásadní je, když si člověk přizná, že má nějaký problém. Neměli bychom kvůli tomu někoho odsuzovat, ale spíš hledat možnosti, jaké má. Prostě, aby konverzace o tom nebyla tabu. I k lidem, kteří mají nějakou závislost, bychom měli chovat respekt a přistupovat k tomu jako k nemoci. Včetně alkoholismu, což je primárně opomíjená věc, navíc nejvíc společensky akceptovatelná.
Znáte někoho, kdo obchodoval s drogami nebo je kupoval? Co si o takových lidech myslíte?
Znal jsem takové lidi. Takových lidí je samozřejmě spousta. Myslím, že u lehčích drog by asi bylo lepší, kdyby to bylo spíš kontrolované, než aby to jelo v té šedé zóně. A co si o takových lidech myslím… Prostě, kde je nabídka, tam bude i poptávka. Takže takoví lidé tady budou. Nemám na ně žádný názor. Spíše mám realističtější názor na to, že pokud by něco takového bylo kontrolováno státem a opatření okolo toho by se dala víc kontrolovat, jakoby centrálně, tak by to pomohlo v hodně směrech. Hlavně u lehčích drog. To je můj názor.
Víme, že milujete hudbu, ale jak to máte s rapem, když jste spíše popový zpěvák? Máte nějaké oblíbené rapery?
Mám. Samozřejmě, že můj neoblíbenější raper v Čechách a na Slovensku je Sergei B. To je jasný! Myslím, že jsou tady zajímavá jména. Baví mě to, co dělají kluci z Milion+, baví mě, co dělají rychlí kluci, baví mě třeba Luca Brassi ze Slovenska… tvrdší rap, ale taky zajímavý. Vypovídá prostě o nějaké problematice mladé generace. Nebo Charlie Prince, podle mě génius.
Banger je film o mladých a pro mladé. Když se vrátíme do dob vašeho dospívání, byl jste vzorňák nebo lítal v malérech?
Řekl bych tak půl napůl. Já jsem nikdy nebyl vyloženě průserář, ale měl jsem samozřejmě divočejší období, asi jako většina mladých lidí. To k tomu asi patří. Pokud nikdo neumře a nikomu neublížíte, maximálně sobě, tak je to ta ideální cesta, jak se z těchto věcí nějak poučit.
Banger rozhodně prospěl vaší kariéře, nicméně, co plánujete dál? Jaké máte cíle a sny? Rýsuje se nějaký zajímavý projekt?
Něco se chystá. Točím takovou minisérii a chystám nějaké další filmové projekty. Také chystám turné a další hudbu. A jestli se do té doby objeví nějaké další zajímavé nabídky, tak se nechám rád překvapit. Stojím s otevřenou náručí a čekám na ty hezké věci a nějak to extrémně neplánuju. Už jsem pochopil, že na některé věci člověk nemůže tlačit, že přijdou, když si je zaslouží.
Zdroj: Autorský rozhovor s Adamem Mišíkem
