Na Štědrý večer Česká televize uvedla novou pohádku Tři princezny od režiséra Tomáše Pavlíčka. Je jasné, že byla okamžitě pod přísným drobnohledem nejen filmových kritiků, ale i diváků. Obvykle štědrovečerní pohádky ČT příliš nebodují. Ale Tři princezny jsou případ sám pro sebe.
I když štědrovečerní pohádky České televize nejsou většinou žádný velkolepý filmařský počin, většinou se na ně dívat dá, i když podruhé byste si je možná už nepustili. Někteří diváci je přetrpí, zanadávají si v komentářích na sociálních sítích, a zapomenou na ně. Najdou se ale i tací, kteří jsou s nimi spokojeni. Většinou jde zkrátka o průměrnou podívanou, i když i Troška by jich většinu hravě strčil do kapsy.
Letos se k režii štědrovečerní pohádky ČT dostal režisér Tomáš Pavlíček, který je známý filmy úplně jiného ražení. Mezi jeho poslední počiny patří Chata na prodej nebo Přišla v noci. Druhý jmenovaný snímek dokonce loni získal dvakrát Českého lva – jednoho za nejlepší režii a druhého za nejlepší herečku. S pohádkou Tři princezny však tentokrát Pavlíček tahá spíše za druhý konec pomyslného provazu – jde totiž o jeden z největších českých propadáků letošního roku.
I když se na pohádku na Štědrý den dívaly přes dva miliony diváků a byla nejsledovanějším pořadem dne, příliš chvály od nich neschytala. V komentářích na sociálních sítích se to negativními názory jen hemží, a ten náš, bohužel, není o moc lepší. Za své mluví i 26% hodnocení na ČSFD.
V pohádce hrají hlavní role tři rozdílné princezny – chytrá Sofie, odvážná Leona a krásná Flóra (něco jako Zpěvanka, Drahomíra a Maruška v pohádce Byl jednou jeden král…). Ty se společně vydávají do sousedního království, kterému vládne zlá královna Mortana, aby zabránily válce, kterou by chtěla vést proti jejich království. Musí najít odvahu a vzájemně si pomáhat, aby zdolaly nesnadné úkoly, které na ně cestou čekají. Mortana touží po věčném mládí, který jí může zajistit vzácný zářivý kámen, a je ochotna pro to udělat cokoliv. Ten jí mají princezny najít. K tomu, aby uspěly, musí spojit síly a také využít své přednosti, tedy chytrost, sílu a šarm. Pokud nakonec alespoň jedna z nich dokáže splnit Mortanin zdánlivě nesplnitelný úkol, zachrání nejen své království, ale získá i ruku prince Felixe, Mortanina nevlastního syna.
Pohádka Tři princezny spojuje několik motivů z jiných pohádek. Kromě Byl jednou jeden král… tady můžeme vidět podobu také s pohádkami Třetí princ, O princezně Jasněnce a létajícím ševci nebo Princ a Večernice. Z jedné si bere doly s blyštivými kameny a zakleté skály, za druhé pak postroj s křídly a ze třetí Slunečníka, Měsíčníka a Větrníka. Všechny tři postavy ale působí spíše jako parodie na ty z Prince a Večernice. Blíže mají spíše k jejich verzím z Tele Tele. A málem bych zapomněla na Tři mušketýry. „Jedna za všechny, všechny za jednu.“ Aneb když nemáte žádný pořádný vlastní nápad, vezměte všechny úspěšné filmy, na které si vzpomenete, a něco z nich složte.
Celkově by možná ale téma pohádky samotné nebylo špatné, kdyby nebylo všechno ostatní tak nešťastně provedené. Děj se neskutečně vlekl, jako byste sledovali Tři princezny od rána. Úplně nejhorší na celé pohádce byly ale dialogy. Nejen, že nebyly nikterak propracované, zajímavé ani vtipné, ale hlavně to působilo, jakoby je herci zrovna četli. Nejhorší byly princezny. Jejich mluva byla naprosto bez emocí, jakoby jen odříkávaly text, který zrovna dostaly do ruky. Jejich výkony postrádaly jakýkoliv herecký talent. Jestli neumí vůbec hrát, nebo se do rolí jen nedokázaly vcítit, to nevím. Kdyby řekly, že byly k hraní donuceny a vůbec o to nestály, věřila bych jim. To, že měly často velmi špatnou artikulaci, je věc druhá.
Co se týče postav, které mladé herečky Josefína Marková, Sára Černochová a Dorota Šlajerová hrály, o všech jsme se za celou dobu nic nedozvěděli, kromě toho, že mají každá jednu jedinou vlastnost. Postavy se ani nijak nevyvíjely. Jejich charaktery byly celkově dost nudné.
Vůbec mě nebavila ani role Kláry Melíškové, která hrála královnu Mortanu. I její herecké vyjadřování tady za moc nestálo. Minimálně v první polovině filmu působila dost znuděně. Asi nejlepší herecký výkon ze sebe vydal stařík, který bydlel v chajdě u dolu, nebo Josef Trojan. Jeho byla pro tuto pohádku opravdu škoda, protože má rozhodně na víc.
Vadilo mi také, že jsem mezi herci neviděla naprosto žádnou chemii. A to bohužel ani mezi chytrou princeznou a princem Felixem, kteří se do sebe v průběhu filmu zamilovali, a pohádka končí jejich svatbou. Všemu nasadil korunu král v županu, kterého si zahrál velmi okrajově Martin Pechlát.
Celá pohádka je naprosto bez jakékoliv dynamiky. Přetrpět ji do konce bylo poměrně náročné a přiznám se, že jsem chvílemi ztrácela pozornost. Celek mi přišel velmi nesourodý. Vím, že hodně lidí na internetu nadává na feministický odkaz pohádky nebo důraz na ekologii. Ani jedno z toho mi ale vůbec nevadilo. Naopak mi přišlo dobré, že tu konečně místo tří princů nebo tří hloupých Honzů máme také jednou trojici žen, která má ukázat, že ženské nejsou žádná ořezávátka a dokážou si poradit ve svízelné situaci, jako to ukazuje třeba hlavní hrdinka italského seriálu Právo podle Lidie Poët od Netflixu nebo třeba některé marvelovky. Bohužel ani to podle mě pohádka Tři princezny úplně dobře nesplnila. Bylo to asi záměrem. Ale jestli takhle mají vypadat pohádky s důrazem na ženskou sílu, tak je snad raději ani netočte.
Pokud jde o kameru, tak nebyla vůbec špatná a pracovala zkrátka s tím, s čím mohla. Na filmu je vidět, že byl zřejmě točen s nepříliš vysokým rozpočtem (jakékoliv triky ve filmu jsou hodně slabé) a v časovém presu, a kdo ví, jestli v presu nebyl psán i scénář.
Sečteno podtrženo – nápad jistě nebyl špatný, ale výsledek se bohužel příliš nepodvedl.
Moje hodnocení této pohádky je 3/10.
Zdroje: Media Guru, ČSFD, Česká televize, autorská recenze
