Téměř čtvrt století od chvíle, kdy se na plátnech objevil Russell Crowe jako legendární generál Maximus, se znovu otevírají brány Kolosea. Tentokrát do nich vstupuje gladiátorův zapomenutý syn Lucius, jenž v krvavé aréně zabojuje nejen o vlastní život, ale také o budoucnost celého Říma. Za nitky z režisérského křesla opět tahá Ridley Scott, který se usilovně snaží o triumf nad svým prvním dílem. Má ale Gladiátor II vůbec šanci kultovku z přelomu milénia překonat?
Když se filmaři snaží navázat na starší velmi úspěšné snímky, není nic neobvyklého, že jsou očekávání velká. Stejně tak je ale na tvůrce vyvíjen tlak, aby předchozí dílo nepotopili, a nedokázali tak sami sobě i všem okolo, že už patří do starého železa. Mediální tlak, který se nesl okolo Gladiátora II, byl víc než obrovský a diváci nyní konečně mají možnost posoudit, jak si oblíbený Ridley Scott s tímto těžkým úkolem poradil.
Už od začátku filmu je vidět, že se tvůrci snaží na dvacet čtyři let starý snímek opravdu důkladně navázat. Pozvolný úvod tak hezky nastiňuje známé dějové linky, jež jsou v průběhu dostatečně vysvětleny, takže by příběh jistě pochopil i ten, kdo Gladiátora nikdy neviděl. Jakoby to snad vůbec bylo možné.
Tím ale objasňování backgroundu jednotlivých postav v podstatě končí a jejich osobnosti či charakter snímek nijak nerozvíjí, takže je někdy těžké pochopit motivace v náhlých změnách názorů či vztahů. Obzvlášť viditelné je to u hlavní postavy Luciuse, který žil několik let v utajení pod jménem Hanno. Paul Mescal sice ve své roli podává obstojný výkon, některá jeho rozhodnutí či změny postojů jsou ale tak rychlá a nepodložená, že jim divák jen těžko uvěří. Zkrátka mu některé dílky do celkové skládačky chybí.
Naopak postava nelítostného organizátora gladiátorských zápasů Macrinuse je dobře stravitelná i přes pouhé náčrtky její minulosti. Těžko říct, zdali je tak dobře napsaná, nebo lze zásluhy připsat brilantnímu Denzelu Washingtonovi, jenž by si za svůj herecký um zasloužil dalšího Oscara. Stejně dobře svoji úlohu uchopil i Pedro Pascal. Osud jeho generála Acacia je ve výsledku až politováníhodný, nicméně do příběhové linky zapadá na jedničku. Škoda je možná jen prostoru, kterého před kamerou Pascal příliš nedostal i přesto, že byl propagován jako hlavní hvězda hned po Mescalovi.
Upozaděni jsou také všichni občané Říma, ačkoliv je na nich a jejich vysněné vládě lidu postavena celá pointa filmu. Po zhlédnutí si ale nejspíš nejeden z diváků bude klást otázku, zdali vůbec někoho z těchto „obyčejných“ smrtelníků na obrazovce viděl.
A sledující neuvidí ani žádný ikonický moment, který by si i za několik let s velkofilmem vybavil. Akčních scén, litých bojů a brutálních střetů se sice odehraje několik, v nic legendárního ale ani jedna část nevyvrcholí. Ve výsledku tak snímek působí spíš povrchně a tak trochu bezemočně, což je vzhledem k množství zabitých postav při nejmenším prazvláštní.
Žádnou velkou stopu po sobě nezanechává ani duo záporáků, císařové Caracalla a Geta v podání Freda Hechingera a Josepha Quinna. Nutno ovšem podotknout, že jejich až téměř groteskní chování ve výsledku trefně reflektuje celou absurditu obsese s Římským impériem. Milovníky tehdejší doby jistě potěší některá klišé, bez kterých by se ale podobný snímek nejspíš neobešel.
Nespočet zvratů ovšem přináší i pozitiva, a to zejména svižnost, kterou se celý burácivý kolos ubírá. I přes délku 148 minut totiž vše příjemně plyne a slovo nuda se s Gladiátorem II rozhodně spojovat nedá. Obrovský rozpočet se odráží ve všech směrech od zvuku, přes kostýmy, masky až k celkové vizuální přemrštěnosti, kterými Scott dokázal ve dvojce udržet silného gladiátorského ducha.
I přesto, že je tak letošní novinka obrazově bohatší, emocionálně zaostává za prvním dílem, od kterého se tvůrci nedokázali dostatečně odpoutat, a celek je tak spíš sázka na jistotu. Tato grandiózní, ač nepříliš nápaditá podívaná se tak nejspíš do kultovních klasik nezapíše, za zkouknutí ale určitě stojí. A i když o ní člověk po odchodu z kina moc dlouho přemýšlet nebude, zanechává za sebou aspoň hořkosladký odkaz na tehdejší dobu a fakt, že hranice mezi dobrem a zlem v podstatě neexistovala. Pouze boj o holý život.
Zdroj: Autorská recenze
