Fotbalista osvícený buddhismem. Cestu legendy za úspěchem mapuje životopisný film Baggio: Božský copánek

Kariéru italského fotbalového útočníka Roberta Baggia lemovaly samé velké sportovními momenty, a to jak vítězství, tak porážky. Fenomenální kariéra útočníka devadesátých let se nedá redukovat pouze na slavnou penaltu ve finále Mundialu 1994, ale právě o tom je film Baggio: Božský copánek.

Už během své kariéry prohlašoval Roberto Baggio, že až skončí s fotbalem, tak se odstěhuje do nějaké pustiny bez elektřiny, telefonů, televize a veškeré moderní technologie. I když svým slovům nakonec nedostál, tak i z tohoto prohlášení jasně plyne, že Baggiova osobnost musela být docela nevšední.

Dnes už čtyřiapadesátiletý sportovní veterán může s pýchou vzpomínat na úspěšnou kariéru, ve které dokázal vsítit 218 ligových gólů v celkem 488 zápasech, přičemž přidal i dalších 27 tref za italskou reprezentaci. Kromě prestižního zlatého míče za rok 1993 získal i několik desítek dalších individuálních i týmových trofejí, čímž se zařadil mezi naprosté legendy světového fotbalu.

Film je zaměřen na Baggiovy počátky v profesionálním fotbalu. Neopomíjí však ani jeho rodinný život, ať už jde o jeho harmonický vztah s manželkou Andreinou Fabbi či velmi komplikovaný vztah s otcem, který hrál v jeho fotbalovém životě větší roli, než si sám připouštěl.

Celý film směřuje pochopitelně k největšímu úspěchu, ale i zklamání Baggiovy reprezentační kariéry – mistrovství světa ve fotbale v roce 1994 ve Spojených státech amerických, kde se stal hvězdou a miláčkem fanoušků po celé Americe i díky svému atypickému copánku.

Finále světového šampionátu proti Brazílii mělo být završením Baggiova hvězdného období, ale osudná neproměněná penalta znamenala konec italských nadějí na čtvrtý titul mistrů světa. Ačkoliv nebyla Baggiova penalta rozhodující, ukončila celé finále a všichni si budou navždy pamatovat bezmoc a zklamání italského střelce.

Režisérka Letizia Lamartire dává ve filmu kromě sportu velký prostor Robertově cestě k buddhistickému osvícení, které mladíka doslova zachránilo. A toto náboženské vyznání jej provází dodnes.

Snímek slouží jako pocta fantastickému fotbalistovi, velké osobnosti a skvělému člověku, který svému řemeslu obětoval vše. Přesto nikdy nezapomněl na svou roli mimo fotbalové trávníky, protože vždy věděl, že být dobrým manželem a otcem svých dětí je vždy důležitější než jakýkoliv fotbalový zápas či sportovní ocenění.