Hororová série Insidious už celosvětově vydělala přes 740 milionů dolarů. Od prvního dílu uběhlo patnáct let a nyní se vrací se šestým pokračováním s podtitulem Jsou mezi námi. Novinka přivádí do Dálavy novou rodinu, několik povedených lekaček a pořádně nechutnou návštěvu zubaře. Na první dva díly ale stále nemá.
Když James Wan v roce 2010 představil první Insidious, nejspíš jen málokdo čekal, jak dlouhou cestu má tahle hororová série před sebou. Film s rozpočtem pouhých 1,5 milionu dolarů nakonec celosvětově utržil kolem 100 milionů a z Dálavy (v angličtině The Further) se postupně stal jeden z nejznámějších světů současného hororu.
Dnes už má série šest filmů a vydělala přes 740 milionů dolarů. Zatímco první dva díly patří k tomu nejvýraznějšímu, co v rámci moderního duchařského hororu vzniklo, čtvrtý a především pátý film už takový poprask nezpůsobily. A právě proto budí šestý díl velká očekávání.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Prolezou uchem a sežerou vám mozek zaživa. Netflix oživuje nejdrsnější sci-fi horor
A dá se říct, že úplně nezklamal. Insidious: Jsou mezi námi je totiž po posledních dvou filmech vcelku příjemným překvapením. Nečekejte ale návrat ke kvalitám prvních dvou dílů. To, co z nich svého času dělalo hororovou událost – pocit, že sledujete něco dosud neviděného – je po pěti předchozích filmech jednoduše pryč. Novinka spíš ukazuje, že Dálava ještě není úplně vyčerpaná a že se s jejími pravidly dá pořád něco dělat.
Nová rodina, staré problémy
Tentokrát opouštíme rodinu Lambertových a sledujeme Gemmu, mladou matku, která vychovává svou dceru v domě, kde sama vyrůstala. Brzy zjišťuje, že dokáže vstupovat do Dálavy, tajemné říše ztracených duší na pomezí života a smrti, která je už od prvního filmu jedním z hlavních poznávacích znamení celé série.
Jenže Gemma dokáže něco, co jsme v předchozích filmech úplně neviděli. Z Dálavy totiž může do skutečného světa přivést její obyvatele a stejně tak mezi oběma světy přenášet předměty. Jakmile démoni zjistí, že má tuto schopnost, začíná být v ohrožení nejen ona, ale i lidé kolem ní.
Tvůrci tak rozšiřují pravidla Dálavy o nový prvek v podobě takzvaného Kurýra, který může být zajímavým základem pro případná další pokračování. Právě tady se šestý Insidious snaží ukázat něco nového, i když samotný příběh nijak zásadně objevný není a jeho většinu lze poměrně snadno odhadnout. Jenže u Insidious a vlastně žánru hororu obecně už s tím tak trochu počítáme.
Nová rodina navíc funguje docela dobře. Gemma se snaží vychovávat svou dceru jinak, než byla vychovávána ona sama, a dát jí dětství plné lásky, které sama nezažila. Zajímavý je především její komplikovaný vztah k vlastní matce. Některé jeho detaily ale nedávaly úplně smysl. Gemma zůstává bydlet v domě, kde jako dítě zažila největší trauma, ve sklepě ukrývá věci po matce a celý život je stráží jako poklad. Když pak film na konci tento vztah vysvětlí, působí to spíš jako rozpor s tím, co nám předtím ukazoval, než jako logické vyústění celého příběhu.
TAKÉ JSME PSALI: Hororový fenomén o nekonečné cestě má 96% hodnocení a děsí bez monstr a krve. Stačí jediná tísnivá myšlenka
Rozpačitě mohou na některé diváky působit herecké výkony, především ten hlavní. Amelia Eve prakticky nesleze z plátna, a celý film tak stojí především na ní. Snaží se Gemmě dodat potřebné emoce, ne každý divák jí ale musí její strach, bolest a trauma úplně uvěřit. A právě u filmu, který tolik staví na psychice hlavní hrdinky, je to trochu problém.
Lekačky a atmosféra? Ano!
Naštěstí Insidious pořád dokáže nabídnout to nejdůležitější. Hororová stránka je ostatně tím, co šestý díl drží nejvíc nad vodou. Ne všechny lekačky jsou stejně silné, ale tvůrci si tentokrát dokážou pohrát s očekáváním a ne vždycky vás nechají čekat přesně to, co přijde.
Nejpovedenější je v tomto směru jednoznačně scéna v domečku z polštářů. Z něčeho, co by za normálních okolností působilo jako dětská hra, se během chvíle stane klaustrofobní a pořádně nepříjemné místo. Film vás nechá chvíli tápat v tom, odkud může nebezpečí přijít, a právě díky omezenému prostoru dokáže vytvořit napětí, které některým klasickým lekačkám chybí.
A pak je scéna ze zubařského křesla, jejíž část už ukázal trailer. Pokud máte v nejbližší době v plánu návštěvu zubaře i kina, jedno z toho určitě odložte. Tahání vlasů ze zkažených zubů je nechutné samo o sobě, ale film si nejlepší moment schovává až pod jazyk. Tvůrci tentokrát nesází pouze na strach, ale také na pořádnou dávku tělesného hnusu.
A samozřejmě nechybí ani Elise. Přestože její postava už dávno překročila hranici mezi životem a smrtí, Insidious ji dokáže znovu využít způsobem, který nepůsobí jen jako laciné pomrknutí na fanoušky původních filmů. Právě ona navíc dostává jednu z povedených scén, když postupně odhrnuje jeden závěs za druhým. Film si tady hezky hraje s očekáváním a ukazuje, že ke strachu někdy není potřeba nechat na diváka něco vyskočit.
Právě v podobných momentech je vidět, že Insidious stále chápe, v čem jeho síla spočívá. Nemusí vymýšlet úplně nový druh hororu. Stačí, když dokáže najít nový způsob, jak použít věci, které už divák zná.
Řemeslo drží film nad vodou
O to víc potěší, že šestý Insidious nepůsobí jako úplně rutinně odvedená práce. Režisér a scenárista Jacob Chase dostal nelehký úkol navázat na sérii, která už dávno našla vlastní vizuální i hororový jazyk, a zároveň jí dodat trochu čerstvého vzduchu. A přestože se mu nepodařilo všechny její problémy vyřešit, v některých momentech je vidět, že přesně ví, jak s prostorem a očekáváním diváka pracovat.
Pomáhají mu především praktické masky, skutečné kulisy a práce s omezeným prostorem. Právě díky nim některé hororové scény působí fyzičtěji a nepříjemněji než obyčejná digitální lekačka. A když už se film vydá do Dálavy, dokáže nabídnout několik vizuálně zajímavých momentů, které nepůsobí jako pouhá kopie toho, co jsme viděli předtím.
Nechybí samozřejmě ani Joseph Bishara, jehož hudba je s Insidious spojená prakticky stejně pevně jako Dálava nebo Elise. Po šesti filmech už sice jeho rukopis nepůsobí tak svěže jako kdysi, pořád ale dokáže správně podtrhnout atmosféru a dodat některým scénám potřebné napětí.
A právě tady je možná největší zásluha Jacoba Chase. Nezkouší sérii násilím překopat, ale hledá v jejích zavedených pravidlech prostor pro několik nových nápadů.
Mrtví děsí víc než hlavní démon
Jednou z věcí, která na novém Insidious baví možná nejvíc, jsou jeho mrtví. Je jich překvapivě hodně a tvůrci si s jejich vzhledem tentokrát opravdu vyhráli. Ať už jde o staroušky pod sedativy, usmívající se zdravotní sestru se zbraní nebo démony, které dobře známe z předchozích dílů.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Diváci hrůzou prchají ze sálu: Nejnechutnější horor roku dělá z dětí neúprosné vrahy své vlastní rodiny
O to větší škoda je, že podobně silný dojem nezanechá hlavní padouch. Možná to byl záměr tvůrců, ale oproti ostatním působí až příliš lidsky a chybí mu něco, co by z něj dělalo skutečnou noční můru. Většinu času má zavázané oči, a když si pásku konečně sundá, čekáte něco, co vás pořádně praští do očí. Jenže dlouhé černé vlasy mu dál padají do obličeje a místo děsivého odhalení přichází spíš zklamání. Příliš nepomáhají ani dlouhé špičaté nehty nebo zlověstný hlas. Ve výsledku tak působí jako další zaměnitelný démon, který ani zdaleka nesahá po kotníky Nevěstě v černém nebo Rtěnkovému démonovi (Lipstick-Face Demon).
První dva díly opět nejsou překonány
Největší problém šestého Insidious tak paradoxně nespočívá v tom, že by neuměl vyděsit. Některé jeho scény jsou naopak přesně tím důvodem, proč se série po posledních dvou dílech znovu nadechla. Problém je v tom, že podobné momenty už dnes dokážou překvapit jen do určité míry.
První dva díly totiž přišly s něčím, co jsme v té době v podobném hororu tolik neznali. Dnes už ale víme, co od Insidious čekat. Víme, jak funguje Dálava, známe její obyvatele a tušíme, že za dalšími dveřmi, v dalším pokoji nebo za dalším rohem může čekat něco nepříjemného. Tvůrci se sice snaží naše očekávání občas podrazit, úplně uniknout zavedeným pravidlům série ale nedokážou.
Pokusy o humor tentokrát příliš nefungují. Některé odlehčené momenty mohou fungovat, jindy ale narušují atmosféru právě ve chvíli, kdy se film snaží vybudovat napětí. U hororu přitom není nic horšího než moment, kdy vás tvůrci konečně dostanou do správného rozpoložení a vzápětí ho sami rozbijí vtipem.
Přesto je po posledních dvou dílech vidět zlepšení. Insidious: Jsou mezi námi sice nepřináší zpátky pocit šoku, který doprovázel první dva filmy, ale ukazuje, že série ještě nemusí být úplně vyčerpaná.
65 %
Zdroj: Autorská recenze