Nový dokument Netflixu Oběť/Podezřelá (Victim/Suspect) ukazuje případy žen, které na policii nahlásily napadení, ale místo toho byly samy obviněny a místo obětí z nich policie udělala podezřelé. Dokument je online od 23. května.
Z obětí sexuálního napadení se staly podezřelými z křivého obvinění – to je hlavní téma nového 90minutového dokumentu Netflixu Oběť/Podezřelá, který je na streamovací platformě dostupný od 23. května.
V listopadu roku 2016 Emma Mannion zavolala své matce a oznámila jí, že byla s přáteli v baru a stalo se něco, co nechtěla. Matka jí poradila, aby šla do nemocnice. Zatímco byla na vyšetření, dorazila policie z Tuscaloosy, aby si vyslechla její výpověď.
O tři dny později Mannion znovu vypovídala. Tentokrát na policejní stanici. Popsala, co si pamatuje. Řekla, že když byla venku s přáteli, potkala pár kluků a že ji v opilosti dva z nich přinutili posadit se na zadní sedadlo auta na štěrkovém parkovišti… Mezitím, co ji jeden znásilňoval, druhý stál venku. Vyšetřovatel Jared Akridge poukázal na to, že jsou v její výpovědi nesrovnalosti. Tvrdil, že má bezpečností záběry, kde se Mannion baví s pachatelem. Ty však neukáže, ale dívce říká, že jí nevěří a není k němu prý upřímná.
ČTĚTE TAKÉ: Zákulisí případu, který šokoval svět: Brutální hromadné znásilnění vedlo až ke změně zákona
Jak se ukazuje v dokumentu, tvrzení o tom, že má policista nějaké záběry, byla naprostá lež. Policisté totiž při výslechu smějí nejen lhát, ale jsou k tomu povzbuzováni, aby mohli porovnat reakce vyslýchaných a přinutili je mluvit pravdu. V obětech znásilnění tak ale vyvolávají okamžité pochybnosti a strach, zvláště pokud si – kvůli nadměrnému pití alkoholu nebo následkům traumatu – nepamatují každý detail napadení. V dokumentu Netflixu Mannion říká: „Nechtěla jsem už dále trávit čas s tímhle mužem, protože neustále říkal jen to, že je to moje chyba.” Vyšetřovatel Akridge Mannion nakonec zatkl za křivé udání.
Tento příběh přitáhl pozornost novinářky Rachel de Leon z Centra pro investigativní zpravodajství v Oaklandu, která v dokumentu odhaluje běžné opakující se vzorce, kdy jdou mladé ženy na policii nahlásit znásilnění a následně jsou obviněny ze lži a samy zatčeny. Režisérka Nancy Schwartzman o těchto případech říká, že jsou jako „noční můra ve stylu Kafky ukrytá v mýtech o znásilnění“.
Oběti u výslechu často vynechávají některé detaily nebo si na něco nemohou vzpomenout. Případně trochu poupraví svůj příběh. Většinou jde však o chování v souladu s traumatickou vzpomínkou, kterou se mozek snaží vytěsnit. Na vině může být šok, stud, trauma, tlak ale i touha po tom, na vše zapomenout a mít to konečně všechno za sebou.
TAKÉ JSME PSALI: Znásilnění při castingu nebo topení ve vaně: Co je ve filmu o Marilyn Monroe pravda a co fikce
Rachel de Leon ještě před Mannion zaujal také případ Nikki Yovino, která tvrdila, že ji dva fotbalisté Sacred Heart University znásilnili v koupelně. Následně byla obviněna z křivého obvinění a byla odsouzena k roku vězení za údajně falešnou výpověď a dalším pěti letům za mřížemi za žádost o vyšetření znásilnění.
Během tří let pátrání našla Rachel de Leon více než 160 podobných případů, které se staly v posledních 10 letech. Dokument Oběť/Podezřelá prostřednictvím několika případů a množství záznamů z policejních výslechů ukazuje, jak systém mnohokrát selhal. Na vině byla mimo jiné i chybějící specializace detektivů pro sexuální zločiny. Místo toho byli vyšetřováním pověřováni přetížení detektivové, kteří se jimi možná ani nechtěli příliš zabývat, ale spíše je chtěli rychle odbýt.
Většina vyšetřovatelů, které můžeme vidět v dokumentu, jsou muži, kteří jsou vyškoleni ve výslechových taktikách, ale ne pro práci s traumatizovanými obětmi. Také existuje mýtus o vysokém procentu falešně hlášených sexuálních útoků, který je hodně ovlivňuje. Studie uvádějí, že je jich něco mezi 2 a 10 %. Na policejních odděleních proto mohou kolovat mylné představy o znásilnění a sexuálním napadení a ovlivnit to, jak se nakládá s oznámeními o těchto zločinech. Podle studie z roku 2018 dotazovaní policisté nadhodnocovali míru falešný oznámení, nejčastěji odpovídali, že je falešných až 50 % případů.
Další výzkum ukazuje, že mají policisté tendenci nepřiměřeně pochybovat o nahlášení sexuálních napadení. Výzkum z roku 2017 zjistil, že výpovědi v policejních záznamech čerpaly z mýtů o znásilnění, které popíraly nebo ospravedlňovaly útok na základě konkrétních okolností napadení a specifických charakteristik oběti. Podpora mýtů o znásilnění mezi policií je doložena v oficiálních záznamech případů sexuálního napadení, protože se při dokumentování svých vyšetřování odvolávají na tradiční mýty o znásilnění, stojí v závěru výzkumu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Dětská manželství nebo znásilnění v polygamistickém kultu: Nový dokument ukazuje strašidelnou realitu za cestou ke spáse
Faktem podle dokumentu Netflixu je, že u odhadovaných 460 000 přepadení, která se každý rok odehrají jen v USA, je pouze 30 % nahlášeno policii a alarmující 1 % vede ke stíhání údajných pachatelů. Nízké procentu nahlášení může mít souvislost právě i s postojem některých policistů k obětem.
Novinářka Rachel de Leon doufá, že dokument Oběť/Podezřelá bude sloužit jako nástroj ke změně. Doufá, že ho uvidí lidé, kteří mohou tento nedokonalý a často i velmi ubližující systém změnit. „Doufám, že to uvidí policisté, žalobci, soudci, advokáti, zdravotní sestry… lidé, kteří přicházejí do styku s oběťmi a přeživšími,“ říká.
O dokumentu jsme psali také zde.
Zdroje: Dokument Oběť/Podezřelá, Reporting sexual assault, Police Officers’ Rape Myth Acceptance: Examining the Role of Officer Characteristics, Estimates of False Reporting, and Social Desirability Bias, Beyond surveys and scales: How rape myths manifest in sexual assault police records
