Netflix je plný dokumentárních filmů a seriálů mapujících nejrůznější skutečné zločiny. Ten poslední, který vydal 12. září, je však rozhodně jedním z těch nejznepokojivějších. Dvoudílná série Do ohně: Ztracená dcera (Into the Fire: The Lost Daughter) je trýznivým hledáním odpovědí a nalezením neskutečně bolestivé pravdy.
Dvoudílná série Do ohně: Ztracená dcera se točí kolem Cathy Terkanian, ženy, která jako nezletilá otěhotněla a její matka ji donutila dát dítě k adopci s tím, že se bude mít u jiné rodiny mnohem lépe. Celé roky toho však litovala, dokonce tak, že měla jeden čas neustále myšlenky na sebevraždu. O mnoho let později, v dubnu 2010, dostala Cathy Terkanian dopis, který jí navždy změnil život. Dozvěděla se v něm, že je její dcera, kterou dala před 35 lety k adopci, od roku 1989 nezvěstná.
Cathy se rozhodla, že svou dceru musí najít. Tehdy požádala o pomoc amatérského detektiva a místní úřady. Její pátrání trvalo 10 let, než odhalila, co se skutečně dívce jménem Aundria stalo.
Série Do ohně: Ztracená dcera mapuje pátrání Cathy i dalších lidí po její dceři a postupně se noří do temných hlubin čím dál více znepokojivého příběhu, kterému je téměř nemožné uvěřit. Z případu, který nejdříve vypadal jako útěk puberťačky z domu, která se už nikdy nevrátila a třeba dávno někde žije nový život, se vyklube ohavná vražda, která je navíc provázána s další sérií brutálních případů. V centru celého případu je však stále jakési pouto mezi matkou a dítětem a síla mateřského instinktu ženy, která se do poslední minuty nevzdává, aby pro své dítě, které přitom nikdy neměla šanci poznat, našla spravedlnost. Zároveň si vyčítá, že své dceři Aundrii nedala adopcí lepší život, jak slibovala její matka, když jí k ní donutila.
Cathy začíná své dítě hledat na internetu tím, že založí internetovou stránku. Jelikož se před lety adopcí vzdala jakéhokoliv práva na dítě, nemá šanci informace získat jinak než od lidí, kteří jí je dobrovolně poskytnou. Postupně se jí začínají ozývat různí lidé včetně kamarádek její dcery, s kterými chodila do školy. Potom s pomocí svého oddaného manžela Edwarda, který ji ve všem odporuje, a amatérského online vyšetřovatele Carla Koppelmana nachází další stopy.
Dozvídá se, že nevlastní otec Dennis Aundrii mlátil a často na ni byl hrubý. Následně přicházejí od jejích kamarádek také informace o tom, že se jim několikrát přiznala, že ji sexuálně zneužíval. Aundria dokonce Dennise obvinila z obtěžování, které její škola, policie a církev téměř ignorovaly.
V dokumentu se pak postupně vynořuje pravda o Dennisovi, přesně tak, jak se ji dozvídala během svého pátrání Cathy. Brzy měla jasno, kdo za zmizením její dcery stojí a dokonce jí instinkt napovídal, kam tělo jejího dítěte schoval. I když se to všem zdálo absurdní a nevěřili jí, nakonec se ukazuje, že měla celou dobu dobré tušení.
Na Dennise nakonec vypluje spousta další špíny včetně další brutální vraždy a znásilnění, které před lety spáchal. Také se objevuje žena, kterou měl jako šestiletou unést do lesa a chtít sexuálně zneužít. Tehdy ho však vyděsil štěkot blížících se psů, dítě nechal nahé v lese a utekl. Dívka měla i v dospělosti tento zážitek neustále před očima a rozhodla se, že muže jednoho dne vypátrá. Nakonec ho poznala, když na internetu na stránce, kde Cathy hledala svou dceru Aundrii, viděla fotku dívky s jejími adoptivními rodiči
Jeden z případů, za které byl Dennis nakonec také odsouzen, byla násilná vražda 25leté Kathleen Doyle v roce 1980. Její teta pak na konci pořadu říká důležité poselství: „Kromě toho, že nám ji vzal, je pro její příběh zbytečný… Nedovolte, aby lidé, kteří udělali takovou hroznou věc, byli těmi, které si bude každý pamatovat. Ať si pamatují ty mladé ženy, které zemřely.“
Recenze na dokumentární sérii Do ohně: Ztracená dcera
Když jsem se na tento příběh začala dívat, myslela jsem si, že je to zkrátka další z mnoha dokumentů o skutečných zločinech, na který se podívám, řeknu si, jací na světě žijí odporní lidé, a to bude celé. Jenomže tentokrát se mi ten příběh dokázal zavrtat hluboko pod kůži. Už jen to, že matka hledá svou dceru, o které tuší, že je nejspíš mrtvá, ale chce pro ni za každou cenu získat spravedlnost, i když ji znala jen jako miminko a dobrovolně se jí před více jak třiceti lety vzdala.
Čím víc se příběh rozvíjel a stupňoval, tím víc jsem z něj měla husí kůži. Oba díly mají dobré tempo, nic není zbytečně natahované, zároveň je všem aspektům ale věnován dostatečný čas. Příběh je natočen napínavě a pokud příběh neznáte, neustále vás tady toho hromada překvapí.
Měla jsem chvíle, kdy jsem se opravdu cítila ztotožněná s Cathy, cítila jsem vztek i smutek, dokonce jsem měla v jednu chvíli slzy v očích. Je to opravdu silný a mimořádný příběh o odhodlání jedné ženy, který je zároveň ale také plný opravdu hrůzných faktů a je propojen s dalšími strašnými činy jednoho neskutečně manipulativního muže.
Jedním z hlavních důvodů, proč se na Do ohně: Ztracená dcera podívat, je rozhodně Cathy Terkanian. Její houževnatost, odhodlání a instinkt jsou středobodem celého tohoto dokumentu. V druhé polovině je pak zajímavé sledovat také usvědčování a jednání policistů s Dennisem Bowmanem, když se snaží zjistit, kam schoval tělo své adoptivní dcery. Zároveň jsem pak také s podivem sledovala jeho nátlakové chování nejen směrem k polici, ale hlavně k jeho ženě, která mu celý život všechna jeho zvěrstva odpouštěla a neustále ho milovala… Člověk se pak opravdu hluboce zamyslí nad její osobností.
Dokument je dobře a poutavě natočený. Upoutá pozornost natolik, že je těžké od něj odejít. Režii a produkci měl na starosti Ryan White, zároveň dokument Do ohně: Ztracená dcera produkovali ještě Jessica Hargrave, Matt Maher a Charlize Theron.
Dokument má i český dabing a na rozdíl od dabingů seriálů a filmů, které mi přijdou na Netflixu hrozné, jsou za mě ty dokumentární naprosto přijatelné. Stejně tak tento.
Zdroj: Dokument Do ohně: Ztracená dcera, autorka článku
