Good Morning Call je nenáročný, oddechový seriál z japonského středoškolského prostředí. Příběh sleduje dívku a chlapce, kteří z vůle osudu musejí naučit žít v jedné domácnosti. Pojďme se podívat, jak se tvůrcům show vlastně povedla.
Seriál Good Morning Call je adaptací japonského komiksu z devadesátek. Hned ze začátku uvádí diváka do oblíbeného klišé: chlapec a dívka, kteří se nemají v oblibě, musejí sdílet jeden byt. Hlavními hrdiny příběhu jsou nevinná, roztomilá dívka Nao Yoshikawa a pohledný, populární a velmi arogantní Hisashi Uehara.
Osud (nebo spíše pochybná realitní kancelář) pro ně přichystá situaci, kdy je ten stejný apartmán pronajat omylem oběma středoškolákům naráz. Dvojice se musí rozhodnout, jestli zůstane spolu a bude se podílet na placení nájmu, nebo si najde jiné (a samozřejmě dražší či nekvalitnější) ubytování, což samozřejmě není snadná volba.
Duo se nakonec domluví, že bude byt sdílet, ale pro soužití stanoví mnoho striktních pravidel, která vyžaduje především Uehara. Jako správné stereotypní teenagerské drama i tato show samozřejmě obsahuje miliony situací, kdy se hlavní hrdinka stává středem pozornosti hned několika chlapců, avšak ona má zájem pouze o toho, který ji očividně nenávidí, ale shodou náhod je nucen s ní bydlet.
Přehnané herecké výkony typické pro Japonsko i pro tento žánr obecně, pár milounká slečna a chladný protějšek, který často volí šikanu jako vyznání lásky, i velmi zkreslené představení školského prostředí mě bohužel v průběhu seriálu opakovaně přesvědčovalo, že tento typ seriálů prostě nikdy nebude moji srdeční záležitostí. Přestože jsem věděla, že absolutně nejsem cílovou skupinou, seriál mě i tak, bohužel, zklamal.
Jako oddechová komedie nebo nenáročné sledování v pozadí, ale účel plní. Má své vtipné momenty, roztomilé trapasy i hezké momenty, kdy poznáváme postavy a jejich příběhy více do hloubky. Děj je ale poněkud předvídatelný a druhou sérii pravděpodobně vyhledávat nebudu.
