Recenze: Seriál Dotkni se mých ran vás zavede do světa pohádek a skvěle vykreslí psychiku postav

Rok 2020 byl na kvalitní jihokorejské seriály bohatý a seriál Dotkni se mých ran (It’s Okay To Not Be Okay) k nim bezesporu patří. Tak se s bezcitnou princeznou, která se učí lásce v zakletém zámku, vydejme na cestu z pohádky do blázince, dlážděnou animovanými obrázky a děsivými motýly.

Každý něco skrývá, téměř každý má rád pohádky a každý je svým způsobem blázen. Jak jste na tom vy? Přesně tohle sedí na hrdiny seriálu Dotkni se mých ran. Vše, co souvisí s psychikou, mě už celá léta zajímá a pohádky mám ráda, zejména ty netradiční a strašidelné. Tudíž jsem tento seriál nemohla vynechat. Zlákaly mě již první ukázky. Především svou krásou a výmluvností.

Moon Kang Tae (Kim Soo Hyun) je ošetřovatelem v psychiatrické léčebně a už od dětství se stará o staršího bratra. Nemá čas myslet na sebe, nezná normální život. Často se stěhuje a vyhýbá se blízkým vztahům. Ačkoli je empatický, své emoce potlačuje a pečlivě tají rány z minulosti.

Jeho bratr Moon Sang Tae (Oh Jung Se) je autista žijící ve vlastním světě. V dětství byl svědkem vraždy své matky a od toho dne se bojí motýlů. Umí skvěle malovat a miluje pohádky a dinosaury.

Arogantní a navenek bezcitná Ko Moon Young (Seo Yea Ji) je autorkou poněkud strašidelných pohádkových knížek. Kvůli problémovému dětství trpí antisociální poruchou osobnosti a neví, co je to láska. Je krásná, leč uvnitř je jako prázdná plechovka, kterou je třeba naplnit. Tyto tři osoby se jednoho dne usídlí v začarovaném zámku a začnou si k sobě hledat cestu.

Musím přiznat, že scenáristka Jo Yong přinesla na korejský seriálový trh něco, co se jen tak nevidí. Prolomila tabu i stigma psychických nemocí, na které se Korejci stále dívají všelijak. Stvořila hrdinku, která nemá jen líbivou tvářičku, hrdinu, který odhalí víc než široká ramena, a celý příběh oděla do pohádkového šatu.

Jednotlivé epizody jsou dokonce pohádkově pojmenovány a animované sekvence nás do těchto pohádek velmi snadno vtáhnou. Být jednou nohou v pohádce a druhou v blázinci, je nečekaně originální a svěží. Jako tradičně, se i tady hrdinové vrací do dětství, nicméně mnohem působivějším způsobem. Kameraman odvedl vynikající práci. Na režisérovi Park Shin Woovi zase bylo vidět, že má s psychickými chorobami zkušenost. Zabýval se jimi už v seriálu Hyde Jekyll, Me.

Před hereckými výkony hlavních postav smekám. Kim Soo Hyun nám po vojně zmužněl a stal se ještě charismatičtějším. Jediným pohledem či úsměvem řekl víc než jiní ústy. Ač jeho hrdina musel nosit pomyslnou masku, měl své sny a touhy. A prožíval mnoho citově vypjatých situací. Nesl v sobě také křivdu z dětství. Bezcitná princezna mu ukázala, že má pořád křídla a starší bratr, že není takovou koulí u nohy, jak by se mohlo zdát.

Co se týče okouzlující Seo Ye Ji, přiznávám, že jsem nemohla uvěřit, že je to ta odhodlaná právnička z seriálu Lawless Lawyer, která o módě nejspíš nevěděla vůbec nic. Módní kreace spisovatelky Moon Young jsou totiž inspirované kostýmy z pohádek. Tato kráska vás prokleje, aniž by hnula brvou a slovník má jak dlaždič.

Oba zmíněné herce však hravě strčil do kapsy Oh Jung Se, jenž ztvárnil autistického Sang Taeho naprosto přesvědčivě. Doslova postavě vdechl život. Zajímavé byly i další postavy, včetně pacientů v léčebně, neb každá měla svůj příběh. A hlavní záporná postava si po velkém třesku v ději, počínala tak děsivě, že mi chvílemi tuhla krev v žilách. 

Ačkoli by se mohlo zdát, že bude mít seriál smutnou až temnou stránku, nemusíte se bát, protože došlo i na humor. Někdy byl kapánek hořký, ale jindy zase bezprostřední a zcela od srdce. Na závěr zmíním velmi povedený soundtrack, z něhož mě oslovily zejména tři písně. Naprosto jsem propadla písni Hallelujah, protože Kim Feel patří k mým oblíbeným sólistům a zpívá tak procítěně, až z toho příjemně mrazí. Dále se mi líbila skladba Breath od Sama Kima a pod kůži mi vlezla i křehká In Silence od Janet Suhh.

Přestože bych měla být přísná a měla hledat chyby, tentokrát mi budete muset odpustit, protože já je neviděla a ani nechtěla vidět. Seriál Dotkni se mých ran si prostě všechnu tu chválu zaslouží a já vám ho mohu směle doporučit.