Recenze: Nejdražší seriál všech dob se vrátil. Nový Pán prstenů bere dech, chvílemi ale vypadá jako laciný večerníček

Seriály
Recenze: Nejdražší seriál všech dob se vrátil. Nový Pán prstenů bere dech, chvílemi ale vypadá jako laciný večerníček Foto: Amazon MGM Studios

Na streamovací obrazovky dorazila první část jednoho z nejambicióznějších seriálových počinů historie. Alespoň co se týče rozpočtu sahajícímu k miliardě dolarů, nemůže být pochyb o mimořádnosti seriálu Pán Prstenů: Prsteny moci (The Lord of the Rings: Rings of Power). S tím, co fanoušci vidí, se však ne vždycky smíří a platí to i pro čerstvou třetí řadu.

Prsteny moci nemohly vzniknout jako nízkorozpočtové konverzační drama. O nejdražším seriálu všech dob už se leccos napsalo, a očekávání diváků jsou tak pochopitelně vysoká. Nejen kvůli tlusté obálce naplněné dolary pro filmaře, ale také jednoznačným přihlášením k trilogii Pán prstenů, která patří k revolučním snímkům v dějinách kinematografie, což dokládá i rekordní počet Oscarů pro závěrečný ze tří filmů na motivy bestselleru britského univerzitního profesora J. R. R. Tolkiena.

Nejambicióznější seriál je tady s třetí řadou

Návrat do Středozemě se tak naplnil bombastickým očekáváním, na což rychle navázal obrovský hate ze strany toxického fandomu. Odkloněním od literární předlohy počínaje a rasistickými výlevy směrem k černošským hercům konče. Na extremistickou stoku tvůrci seriálu v třetí řadě příliš nereagovali, ale někde v postupném vývoji pravděpodobně vsadili na věci, které fungují, a začali opouštět ty méně povedené.

Zleva i zprava si chválu vysloužil zejména Charlie Vickers a jeho Sauron. Právě jeho scénou třetí série začíná, a Prsteny moci je tak možné považovat za jeden ze seriálů fantasy žánru, kde je ultimátní padouch tak komplexním hlavním hrdinou, jak to jen formát televizní série dovoluje.

Filmaři si pohrávají s jeho proměnami a v každé sérii je díky nim v úplně jiné roli. V trojce je tak už Sauron pánem zla, nikoliv skrytou postavou jako v první sérii nebo manipulátorem infiltrovaným mezi ctnostné elfy. Vickers si však poradil s každou jeho tváří a jde o jeden z nejpovedenějších tahů celého seriálu.

Poněkud kostrbatě pak působili v Pánovi prstenů hobiti. Posloužili jako průvodci Gandalfa, zásadní mystické postavy na straně dobra, ale jejich užitečnost brzy vzala za své a v poslední sérii byli upozaděni. Sázka na diváckou identifikaci s kudrnatými postavami zkrátka nezabrala a tvůrci tuto odbočku opustili.

Třetí série však rozhodně nezačala šetřit na investicích do vizuálu. Nejen na Rotten Tomatoes kritici opakovaně připomínají, že by seriál snesl i velké filmové plátno. Mnohdy je atmosféra valící se z obrazovky v případě třetí řady ještě více dechberoucí než u těch předchozích a navozuje podobné pocity jako při sledování Jacksonovy trilogie.

Záběry jako z večerníčku někdy nutí zavřít oči

Místy se přitom seriál nebojí sklouznout k metodám připomínajícím produkci České televize. Chvíli sledujeme zářící elfskou civilizaci podkreslenou emotivní symfonickou hudbou nebo se strachy zarýváme do gauče co nejdál od hrůzu budícího Saurana, abychom se vzápětí stali svědky scény jako z večerníčku. Prstenový přízrak se prochází lesem bez jakýchkoliv digitálních vylepšení a na pár vteřin máme pocit, že sledujeme laciné fantasy béčko z devadesátých let. S něčím podobným se navíc neváhají vytasit ani trpaslíci s umělými parukami nebo Elrond se svým naondulovaným retro hárem.

Lacinost některých těchto prvků, často schovaných jen v drobných fragmentech, je až zarážející a přímo vybízí k otázce, jestli nejde o záměr. Možná jde o poctu starým televizním adaptacím nebo o vypočítanou sázku na nostalgii starších milovníků fantasy žánru, kteří na podobných vizuálních střípcích vyrůstali.

Každopádně se jedná o jeden z nejbizarnějších fíglů, jak zakomponovat do vizuální produkce praktické efekty. V nejhorším se můžeme vždy na chvíli zavřít oči. Je sice otázkou, jestli pro mainstreamového diváka zpovykaného technologickým pokrokem nepředstavuje příliš hubené sousto, ale zbytek třetí řady Prstenů moci si zaslouží osm z deseti bodů a diagnostikovaní milovníci starých knižních fantasy obálek si mohou klidně ještě jeden přihodit.

Zdroje: autorksá recenze, Rotten Tomatoes

Diskuze
Pokud chcete přispět do diskuze, musíte se přihlásit.