Nová Carrie od Mikea Flanagana sklízí příznivá hodnocení, její pojetí ale budí i rozpaky. Zatímco část diváků chválí herecké výkony a psychologii postav, jiným vadí pomalejší tempo a především finále, které se výrazně odklání od předlohy Stephena Kinga. V čem seriál slavného hororového příběhu překvapil a proč jeho závěr vyvolává tolik emocí?
Jedna z nejslavnějších hororových hrdinek Stephena Kinga se vrátila na obrazovky ve velkém stylu. Seriálová Carrie dostala osm epizod, moderní prostředí a tvůrce, který si s Kingovými příběhy velmi dobře rozumí. Mike Flanagan (Doktor spánek, Geraldova hra) se pouští do další adaptace příběhu šikanované dívky, jejíž neobyčejné schopnosti se postupně mění v děsivou zbraň. Novinka se navíc musí vypořádat s nelehkým úkolem. Film Briana De Palmy z roku 1976 totiž dodnes patří ke klasikám hororového žánru. Dokázala ho seriálová verze překonat? Pustit si ji můžete už od začátku října na Prime Video.
Dospívání, které se mění v horor
Příběh Carrie White (Summer H. Howell) asi není třeba dlouze představovat. Tahle hrdinka by si přála jediné – zapadnout mezi ostatní a alespoň na chvíli žít jako obyčejná středoškolačka. Jenže po náhlé smrti otce se ocitá v prostředí, kde se místo pochopení dočká dalšího ponižování. Doma ji trýzní přísná a hluboce nábožensky založená matka Margaret (Samantha Sloyan), ve škole zase čelí spolužákům, kteří si z její odlišnosti udělali zábavu. Šikana nakonec přeroste ve virální skandál a Carrie se ocitá v centru pozornosti, o kterou nikdy nestála.
A pořád toho není málo! Na povrch začínají vyplouvat její zvláštní schopnosti. Pohybovat předměty pouhou silou mysli rozhodně neumí jen tak někdo. Její moc sílí stejně jako otázky, na které nezná odpověď. Svět kolem ní se hroutí a zahání ji do kouta. Strach a ponížení se postupně mění v pocit, že ať udělá cokoli, nemá co ztratit.
Od Kingovy knihy k hororové klasice. V čem se nová Carrie liší?
Ne každý ví, že Carrie vyšla už v roce 1974 a je vůbec prvním vydaným románem Stephena Kinga. O dva roky později ho na plátna převedl režisér Brian De Palma a film v kinech utržil více než čtrnáctinásobek svého rozpočtu. Hlavní herečky získaly nominace na Oscara a bylo jen otázkou času, kdy se objeví další adaptace, která se pokusí na první film navázat.
V roce 1999 přišla Carrie 2: Zuřivost, v níž se do centra dění dostala Carriina nevlastní sestra Rachel. Televizní zpracování Carrie z roku 2002, které natočila stanice NBC, mělo zase posloužit jako odrazový můstek pro seriál, k jehož realizaci nakonec nedošlo. A před nejnovější seriálovou verzí přišel ještě hollywoodský remake z roku 2013 s Chloë Grace Moretz, který do příběhu výrazněji zapojil také kyberšikanu.
Mike Flanagan se nyní vydává jinou cestou už jen tím, že příběh rozděluje do osmi epizod. Díky tomu může věnovat více prostoru postavám i prostředí, ve kterém Carrie vyrůstá. Základní motivy zůstávají stejné – šikana, dusivý vztah s matkou a schopnosti, které se vymykají kontrole. Nová verze však příběh zasazuje do současnosti, kde se ponižování může během chvíle proměnit ve virální skandál a rozšířit se daleko za hranice školních chodeb. Carrie tak musí čelit nejen těm, kteří jí ubližují osobně, ale také internetovému publiku, které se k výsměchu může přidat jediným kliknutím.
Flanagan se také výrazně odklonil od knižní předlohy. Více pracuje se vztahem hlavní hrdinky s matkou a zapojuje do něj i citovější stránku. Seriál navíc rozvíjí motiv dalších žen s podobnými schopnostmi, které Kingova kniha pouze naznačuje. A ta největší změna přichází v samotném závěru, kdy tvůrce pro Carrie připravil zcela jiný osud. Právě tyto zásahy mohou být pro fanoušky předlohy důvodem k nadšení, ale také k výhradám.
Hodnocení a recenze seriálové Carrie
Nová Carrie si u zahraničních kritiků vede dobře. Server Collider označil Flanaganovu verzi za vysoce návykovou a celkové hodnocení na Rotten Tomatoes dosahuje 85 % od kritiků a 82 % od diváků. Magazín The Hollywood Reporter má sice výhrady k tomu, že je seriál méně osobitý a méně děsivý, než by měl být, pozitivní ohlasy ale vyzdvihují především herecké výkony, psychologii postav a modernizaci Kingova příběhu. Na ČSFD má seriál aktuálně 76 %.
Právě herecké výkony a větší důraz na psychologii postav patří k přednostem, které oceňují také diváci. Jeden z komentářů vyzdvihuje, že tvůrci dali postavám prostor, který v předchozích adaptacích tolik nevynikl: „Moc se mi líbilo, že všechny ty paranormální jevy a telekineze šly do pozadí. Psychologická stránka postav, charaktery a jejich pohnutky dostaly prostor, který si zaslouží.“ Podle tohoto diváka změny oproti knize příběhu prospěly a Summer H. Howell je v titulní roli dokonalá.
Ne všem ale rozšíření příběhu vyhovuje. Jedna z recenzí upozorňuje především na pomalejší tempo a množství vedlejších dějových linií: „Seriál je dobre zahraný aj nakrútený, no mal som pocit, že dej sa postupom času začal vliecť. Obsahoval priveľa menej zaujímavých vedľajších línií, ktoré často s postavou Carrie ani veľmi nesúviseli.“
Výhrady se týkají také snahy propojit teenagerské drama s budováním širšího světa po vzoru Stranger Things. Jeden z diváků má za to, že tyto dvě roviny spolu příliš nefungují: „Společně tyhle dva přístupy moc nejdou k sobě a z toho důvodu ten seriál dramaturgicky a ani příběhově moc dobře nefunguje.“ Přesto autor seriál úplně neodepisuje a přiznává, že se při sledování nenudil.
Největší emoce pak vyvolává samotné finále, které se oproti předloze výrazně změnilo. Část diváků kritizuje, že závěrečný masakr nenabízí takovou podívanou, jakou očekávali, a že konec až příliš okatě naznačuje možnost pokračování. Jeden z komentářů zklamání vyjadřuje velmi přímo: „Máš rozhodně na víc a ochudit nás o tenhle masakr takhle trapným způsobem, to mě zklamalo i nas*alo zároveň.“
Reakce tak ukazují, že Flanaganova Carrie dokázala zaujmout moderním pojetím, hereckými výkony a hlubším pohledem na své postavy. Výhrady se soustředí především na délku vyprávění, vedlejší dějové linie a závěr, který se vydává jiným směrem než Kingova předloha. Seriál tedy není bez chyb, rozhodně ale nejde o adaptaci, kterou by diváci jako celek odmítali.
Zdroje: RottenTomatoes, ČSFD, The Hollywood Reporter, Collider, The Numbers, Stephen King, Entertainment Weekly