Nový animovaný Zaklínač: Sirény z hlubin (The Witcher: Sirens of the Deep) přichází s bujarou anime akcí, ale také s atmosférou původních příběhů, které proslavily polského spisovatele. Na televizní obrazovce už to ale bělovlasému hrdinovi stačit nemusí.
Zfilmování úspěšné fantasy ságy o lovci monster se dvěma meči mělo být výkladní skříní Netflixu tváří v tvář žánrové konkurenci Star Wars na Disney +, pohrobkům Hry o trůny HBO Max a taky seriálovým Prstenům moci na Amazon Prime. O ambicích svědčilo i obsazení populárního Henryho Cavilla, jenž se zapsal do srdcí fanoušků jako Superman. A kdo je více, než Superman?
Nový Zaklínač na Netflixu má zacelit trhliny z minulosti
Jenže ve výkladní skříni se začaly objevovat první praskliny v podobě fanouškovských hejtů a nepomohl ani nemastný prequel. Nadávat se bude nejspíš znovu se čtvrtou řadou seriálu, jelikož Supermana nahradí druholigový bratr slavnějšího herce, Liam Hemsworth. Animovaný film Zaklínač: Sirény z hlubin se měl vést na slávě značky, kterou chtěl Netflix budovat za velkého potlesku a kapes plných streamovacích dolarů.
Jelikož natočit seriál s vysokým rozpočtem zabere nějaký čas, začaly zároveň vycházet animované pamlsky s cílem dráždit fanouškovskou základnu. Jenže po uvedených problémech zaklínačskému animáku rozhodně nestačí svést se na slávě, ale čeká se od něj určitá rehabilitace. Může na ni ale vůbec dosáhnout?
Zaklínač byl dvojjediný dávno před tím, než Henrymu Cavillovi zbělely vlasy. Jednoho známe z devadesátkové fantasy Andrzeje Sapkowského a druhého z nejslavnější počítačové hry moderní historie. Otec spisovatel na tom druhém nikdy neparticipoval, a tak je trošku jiný, než v jeho představách, a zároveň dosti známější.
Původní Zaklínač se vrací, ne každý to pochopí
Seriál vycházel z knih, zároveň si tvůrci přidali něco svého, aby zápletky trochu aktualizovali a hejtování bylo na světě. S podobným tvůrčím mixem se pokouší uspět i Sirény z hlubin. Dokola papouškovaná kritika neznamená, že tvůrčí záměr nebyl dobře vymyšlený.
Sirény z hlubin těží z nostalgie po vypointovaných povídkách Sapkowského, které jsou originálně zasazené do pohádkového světa. Tentokrát tak můžeme zhlédnout trochu drsné pojetí malé mořské víly šmrncnuté kritikou rasismu, což byl častý terč v dobách, kdy povídka Trochu se obětovat vznikala a z níž film vychází.
Kořením je bujará akce ve stylu anime, což milovníky japonského vizuálu potěší. Pro ty, co ve filmu hledají spíš motivy ze světa Geralta z Rivie, může bujará akce trochu rozčilovat, jelikož na specifickou hyperbolizaci boje nemusí být zvyklí.
Pro milovníky fantasy jde opět o lahůdku, jejíž jádro tvoří správně uleželý vlašský salát. Takový, který svačili na základce v legendárních devadesátkách s vědomím, že jim chutná i přes to, že nejde o produkt michelinské kuchyně. Stráví ho i mladší nebo náročnější diváci, ale zaplněný žaludek jim možná nezabrání v krátkém surfování na vlně popkulturní „hateculture“. Kritizovat je boží právo, jen pozor na zaklínadlo originálem. Když už zeď času stíní náhled do významu původního díla, které v současnosti vyznívá pochopitelně dost odlišně, obzvlášť kvůli jeho přepracování do jiného formátu.
Zdroje: autorský text
