Návrat do akce (Back in Action) je velkým filmovým comebackem Cameron Diaz. Diváky láká také její herecký partner Jamie Foxx. Nutno dodat, že úspěšně, a divácký zájem o špionážní komedii je opravdu mimořádný. Tvůrci vsadili na osvědčenou klasiku a populární herce – úspěch zaručen.
Už na první pohled je jasné, že divák nemůže od filmu podobného ražení čekat víc než oddechovku. V Návratu do akce odpočinkové pojetí naráží na hranici toho, co je u obrazovky člověk ještě ochoten strávit bez nepříjemného nadýmání. Úvodní akční scéna dvojice hlavních hrdinů je těžké béčko, a to jak po stránce vizuálních efektů, tak z pohledu otřepané scénografie. Už už by jeden vstával z gauče, ten je však pohodlný, a tak tam ještě chvilku vydrží.
Návrat do akce si na nic nehraje
Film si totiž na nic nehraje, vážně se nebere, tak se to dá zkouknout. Záhy nastoupí silnější část filmu. Dvojice špiónů pověsí řemeslo na hřebík, aby se mohla věnovat rodinnému životu. Do problémů přitroublého otce a hyperprotektivní matky pubertálních dětí se každý rodič asi lehce vžije a přes četná klišé působí děj kolem rodinného života nejpovedeněji a tak nějak se na to hezky dívá.
Špatné nejsou ani scény s pěstními souboji. Uvěřitelné sice příliš nejsou, ale fanoušci odkojení mlátičkami Buda Spencera a Terence Hilla jimi vezmou zavděk. Když se k nim přihodí sousto brambůrek zapité nějakým nezdravým nápojem, večer u aktuálního netflixovského hitu docela rychle uteče.
Aktuálně nejpopulárnější film Netflixu vsází na Cameron Diaz
Pozor si však musí dát divák na falešná očekávání. Návrat do akce se sice může pochlubit návratem Cameron Diaz k celovečernímu filmu anebo Jamiem Foxxem, hvězdou Tarantinova Nespoutaného Djanga, ale rozhodně se film nepokouší prolomit ani milimetr ledu ověřených vypravěčských postupů.
Akční scény, vtípky, narativ, psychologie postav, vše se drží už vyjetých kolejí. Alespoň dílčí originalita byla něco, před čím se tvůrci křižovali, a dotknout se této hříšné myšlenky se neopovážili ani ve snu.
Občas se však rádi díváme na to, co už dobře známe. Nemusíme v díle nic hledat, klást si zbytečné otázky, a když si potřebujeme odskočit, tak nemusíme sahat po tlačítku „pause“ na ovladači. Diváci si film s gustem pouští (snímek už teď atakuje 50 milionů zhlédnutí). Jak už bylo řečeno, film si na nic nehraje. Kdo od něho očekává něco hlubšího, může si na krk pověsit medaili za naivu roku.
Zdroje: autorský text, recenze, Filmtoro
