Christopher Nolan se v Odysseji vydává do světa antických mýtů a servíruje téměř tříhodinový dobrodružný epos, který díky strhujícímu tempu uteče překvapivě rychle. Matt Damon podává v hlavní roli skvělý výkon, praktické efekty dodávají filmu monumentálnost a závěr přináší nejen napětí, ale i nečekaně silné emoce. Odyssea přitom není určena jen znalcům Homéra. Funguje i jako velkolepá podívaná pro každého, kdo má rád silné příběhy a filmy stvořené pro velké plátno.
Christopher Nolan dokázal natočit film, u kterého si až po skončení promítání uvědomíte, že jste téměř tři hodiny seděli v kině. Při sledování vám to ale vůbec nepřijde. Odyssea má velkolepou stopáž, ale zároveň tempo, které by jí mohla závidět většina výrazně kratších blockbusterů. Neustále se něco děje, příběh se posouvá kupředu a napětí téměř nepoleví až do závěrečných titulků. Ani jednou jsem se nepřistihla, že bych se nudila nebo kontrolovala hodinky.
Pokud o návštěvě kina přemýšlíte, jednoznačně bych doporučila IMAX. Film byl kompletně natočen na IMAX kamery a na velkém plátně je to skutečně znát. Každý záběr působí monumentálně a některé scény diváka doslova vtahují doprostřed dění. Několikrát jsem si dokonce říkala, že by bylo zajímavé vidět Odysseu také ve 3D, přestože právě velkoformátový obraz je bezpochyby její přirozenou doménou.
Promyšlený scénář, ve kterém se neztratíte
Velkou předností Odysseje je scénář. Nolan výrazně pracuje s flashbacky a několika paralelními dějovými liniemi, přesto jsem ani na chvíli neměla pocit, že bych se v příběhu ztrácela. Všechno do sebe postupně zapadá, jednotlivé linky se propojují a také zdánlivě menší příběhy mají své opodstatnění.
Právě díky nim nepůsobí svět filmu jen jako kulisa pro Odysseovu cestu, ale jako živoucí celek plný lidí, kteří mají vlastní motivace, vztahy i konflikty. Nolan divákovi podává dostatek informací, aby se dokázal orientovat, ale zároveň mu všechno nevysvětluje polopatě. Film proto působí inteligentně, aniž by byl zbytečně komplikovaný.
Nemusíte být nutně fanoušky mytologie, aby vás film zaujal
Odyssea není určena jen fanouškům antické mytologie ani divákům, kteří mají Homérovu předlohu dokonale nastudovanou. Funguje také jako samostatné velkolepé dobrodružství. Pokud příběh Odyssea znáte, některé souvislosti vám možná dojdou o něco dříve a oceníte různé detaily navíc, rozhodně to ale není podmínkou.
Film si může užít i divák, který jde do kina především na silný příběh, výborné herecké výkony a monumentální podívanou. Nolan dokázal tisíce let starý námět podat způsobem, který působí přístupně, současně a překvapivě živě.
Nechci Odysseu příliš srovnávat s ostatními Nolanovými filmy, protože jde o úplně jiný typ vyprávění. Pokud bych ale měla porovnat pouze své osobní dojmy, bavila mě rozhodně více než Oppenheimer.
Matt Damon nese celý film na svých bedrech
Matt Damon je jako Odysseus naprosto skvělý. Celý film stojí především na něm a jeho výkon je tak silný, jak si hlavní hrdina podobného eposu zaslouží. Jeho Odysseus není jen neohroženým válečníkem a legendárním hrdinou. Je také unaveným mužem, který touží po návratu domů, dělá chyby, nese jejich následky a postupně přichází téměř o všechno.
Damon dokáže být přesvědčivý v akčních scénách i v klidnějších momentech, kdy se film soustředí především na Odysseovu vnitřní únavu, odhodlání a vztah k rodině. Díky němu nepůsobí hlavní postava pouze jako mytický symbol, ale jako člověk, jehož cestu skutečně prožíváte.
Velmi příjemně mě překvapil také Tom Holland v roli Telemacha. Přestože nemá tolik prostoru jako Damon, jeho postava je pro příběh důležitá a Holland ji zvládl výborně. Totéž platí o Anne Hathaway jako Penelopě. Objevuje se méně, než bych možná očekávala, ale téměř každá její scéna má emocionální váhu.
Nejméně výraznou úlohu má Zendaya, jejíž postava mi připadala téměř zbytečná. Očekávala jsem, že bude mít pro děj zásadnější význam, ale ve výsledku bych si pravděpodobně ani nevšimla, kdyby ve filmu vůbec nebyla. Na premiérách na sebe přitom poutá pozornost ze všech nejvíc.
Před premiérou se hodně diskutovalo také o obsazení Lupity Nyong’o do role Heleny kvůli barvě pleti. Upřímně řečeno, při sledování filmu mi to bylo úplně jedno. Její výkon je dobrý a na plátně se navíc objevuje jen krátce, takže jsem nad tím vůbec nepřemýšlela.
Velkou pochvalu si zaslouží také Robert Pattinson. Jeho postava je dokonale úlisná, proradná a nepředvídatelná. Přesto jsem zpočátku chvílemi pochybovala, zda bude skutečně takový padouch. Pattinson je charismatický a pokaždé, když se objeví na plátně, okamžitě na sebe strhává pozornost. Rozhodně tu není jen do počtu.
Napínavá akce, ale gejzíry krve nečekejte
Film samozřejmě nabízí také řadu akčních sekvencí. Jsou skvěle natočené, napínavé a nikdy nepůsobí jako nepřehledná změť střihů. Nolan nechává diváka vnímat prostor, pohyb postav i samotný průběh střetu, takže se v akci neustále orientujete.
Ať už jde o střet s Kyklopem, temné pasáže s Kirké a proměnou mužů v prasata, plavbu rozbouřeným mořem nebo závěrečnou bitvu, každá z těchto scén má vlastní atmosféru. Nejde jen o několik zaměnitelných akčních atrakcí. Jednou film pracuje především s napětím a očekáváním, jindy s děsem, chaosem nebo pocitem bezmoci.
Žádné gejzíry krve ale nečekejte. Dokonce ani při pojídání vojáků Kyklopem jsem nezaznamenala snad jedinou kapku, což bylo, přiznávám, trochu zvláštní. Z těla bez hlavy by nejspíš nějaká krev téct měla. Při sledování mi to ale nijak zásadně nevadilo, možná spíše naopak. Film se nesnaží diváka šokovat explicitní brutalitou a místo ní sází na atmosféru, napětí a samotnou hrůzu situace.
Na většině scén je navíc znát Nolanova láska k praktickým efektům. Lodě, kulisy, kostýmy, moře i fyzické prostředí nepůsobí jako sterilní počítačová animace. Svět Odysseje je hmatatelný, špinavý, syrový a skutečný. I ve chvílích, kdy se na plátně odehrávají fantastické nebo mytologické události, máte pocit, že se postavy opravdu nacházejí na daném místě a musí čelit jeho podmínkám.
Právě praktické efekty pomáhají filmu získat monumentalitu, kterou by samotné digitální triky možná vytvořit nedokázaly. Akční scény mají váhu, lodě na moři působí skutečně nebezpečně a fyzické střety nepřipomínají videohru.
Kamera je mistrovská a jednotlivé kompozice doslova berou dech. Široké záběry zdůrazňují malost člověka proti moři a přírodě, zatímco detailní záběry dokážou zachytit únavu, strach i odhodlání postav. Společně s epickou hudbou Ludwiga Göranssona vytváří obraz jeden z nejsilnějších audiovizuálních zážitků posledních let. Göranssonova hudba přesně ví, kdy má být monumentální a kdy naopak ustoupit do pozadí. Nezahlcuje každou scénu, ale ve správných chvílích ji dokáže povýšit a dodat jí ještě větší sílu.
Emocionální síla vrcholí v závěru
Přestože jde především o velkolepý dobrodružný epos, film nezapomíná ani na emoce. Pod všemi bitvami, nestvůrami a mytologickými výjevy se totiž skrývá především příběh člověka, který se zoufale snaží vrátit ke své rodině.
Návrat Odyssea domů patří k nejsilnějším momentům celého filmu a samotný závěr má překvapivě velkou emocionální sílu. Nechci prozrazovat detaily, ale v posledních desítkách minut jsem doslova seděla přikovaná k sedačce a skoro ani nedýchala.
Napětí postupně graduje až ke skvěle natočené závěrečné bitvě, která představuje vrchol celého filmu. Nejde přitom jen o fyzický střet. Po celé Odysseově cestě má vyústění také velký emocionální význam a přináší uspokojivé završení několika dějových linií.
Bizarní chyba, která u Nolana vážně překvapí
Když jsem po skončení přemýšlela, co bych filmu vytkla, kromě několika drobných zvláštností mě vlastně nic zásadního nenapadlo.
První z nich byla výrazně vyrýsovaná tvář Charlize Theron v roli Kalypsó. V některých záběrech na mě její obličej působil až příliš uměle a kontrastoval s jinak syrovým a přirozeným vizuálem celého filmu. Jde ale skutečně jen o detail, který nijak nesnižuje kvalitu jejího výkonu.
Druhou a mnohem zajímavější zvláštností byla nečistota na objektivu připomínající kus mořské trávy, která se v některých záběrech objevovala v obraze. Nebyla viditelná po celý film. Při střihu na jinou kameru zmizela, aby se později znovu objevila.
Právě proto mi nepřipadalo, že by šlo o problém projekce v kině. Mohla to být nečistota na objektivu nebo jiný technický artefakt vzniklý při natáčení či zpracování obrazu. Překvapilo mě, že něco takového zůstalo ve finální verzi, zvlášť u režiséra známého svou technickou precizností. Navíc nešlo jen o jeden krátký záběr, ale o detail, který se objevoval opakovaně a po delší dobu.
Má smysl jít na Odysseu do kina? Rozhodně!
Odyssea je film, který se rozhodně vyplatí vidět v kině, ideálně na co největším plátně. Nabízí velkolepý příběh, fantastické herecké výkony, dechberoucí kameru, epickou hudbu, působivé praktické efekty a napětí, které téměř tři hodiny nepolevuje.
Přestože jde o velmi dlouhý snímek, utekl mi neuvěřitelně rychle. Nolan znovu dokázal, že blockbuster může být zároveň monumentální podívanou, napínavým dobrodružstvím i silným lidským příběhem. Odyssea navíc není jen filmem pro milovníky antické mytologie. Dokáže oslovit každého, kdo má rád propracované příběhy, výrazné postavy a filmy, které jsou skutečně stvořené pro velké plátno.
Za mě jde o jeden z nejlepších filmů Christophera Nolana a bez váhání mu dávám 8,5 z 10.
Zdroje: Autorská recenze