Polský film 365 dní, natočený podle knihy Blanky Lipinské, zabodoval zejména u divaček, které milují erotické romány typu 50 odstínů šedi. Kdo by čekal, že se katolické Polsko tak odváže? Podívejme se, co o erotických scénách prozradili tvůrci.
Laura (Anna Maria Sieklucka) je obyčejná mladá žena, kterou unese Massimo (Michele Morrone), mafiánský boss, jenž je jí posedlý. Je uvězněna v jeho prostorném zámku a má 365 dní na to, aby se do něj zamilovala. Zní to romanticky, ale nenechte se zmást. Ve filmu je mnohem víc erotiky než romantiky. Ačkoli snímek neměl zrovna kladné recenze a diváci jsou též v hodnocení příkří, zaujal odvážnými intimními scénami, o kterých se mnozí zmiňují jako o pornografických. Do jaké míry byly reálné a jak se natáčely?
Herec Michele Morrone prostřednictvím instagramu uvedl, že zatímco on a jeho kolegyně Sieklucka usilovali o to, aby scény byly opravdu realistické, ve skutečnosti šlo hlavně o filmovou magii.
Kameraman Bartek Cierlica v rozhovoru pro Variety vysvětlil, jak natáčel sexuální scény, aby vypadaly tak skutečně. Řekl: „Každá sexuální scéna v tomto filmu je jiná. Vztah se vyvíjí. Začíná strachem z neznáma a pokušením. Pokračuje čistým sexem s BDSM (drsné sexuální praktiky, pozn. redakce) a končí láskou. Hlavní myšlenkou bylo vytvořit rostoucí napětí mezi dvěma hrdiny počínaje jejich prvním setkáním. Chtěli jsme, aby se divák podílel na hraní hry, kterou se Laura snaží hrát s Massimem, a objevil s ní její sexualitu a smyslnost.“
Cierlica také prozradil, že se postarali o to, aby atmosféra byla co nejintimnější, a to tak, že za kamerou bylo jen pár lidí. „Chtěli jsme, aby byla kamera téměř neviditelná, takže záběry byly opravdu velmi, velmi dlouhé,“ dodal.
„Vytvořili jsme pro herce tu nejintimnější atmosféru, jakou jsme mohli. Snížili počet osob, které měli u natáčení být, na absolutní minimum. Sledoval jsem akci herců a snažil jsem se ukázat jejich vášeň přirozeným, ale krásným způsobem. Chtěli jsme, aby sexuální scény byly autentické. Chtěli jsme, aby divák slyšel jejich šepot, těžké vzdechy a také jsme chtěli ukázat pot a vášeň. Řekli jsme si, že budeme přirození, autentičtí, ale nepřekročíme hranici pornografie.“
Na závěr přiznal: „Vedli jsme spoustu rozhovorů s oběma režiséry – Barbarou Białowąsovou a Tomaszem Mandesem. Měli jsme několik důležitých cílů. Nechtěli jsme vytvářet pornografii, ale zároveň jsme chtěli zachovat věrnost knihy, která je plná velmi intimních a vášnivých scén popisujících sex. Věděl jsem, že chodím po velmi tenkém ledě. Je vždy velkou výzvou, když musíte uvést do života příběh, který lidé znají a mají o něm určitou představu. Zde se výzva zdvojnásobila – jak to udělat, aby byly scény svůdné a erotické, ale nepřekračovaly hranice dobrého vkusu a estetiky.“
