Od smrti jednoho z největších tanečníků české historie uplynulo sotva pár měsíců. Vlastimil Harapes patřil ke hvězdám domácí umělecké scény po celý svůj život, který byl více než zajímavý. Jaký příběh si osud nachystal pro baletního mistra, choreografa, pedagoga a režiséra, jenž by dnes oslavil osmasedmdesáté narozeniny?
Smutná zpráva o smrti tanečního velikána Vlastimila Harapese zaplavila tuzemská média v polovině května. Naposledy se s umělcem přišly do pražského Národního divadla rozloučit zástupy lidí a kolegů, které pouze potvrdily, jak významný pro domácí scénu tento baletní mistr byl. Herec a tanečník zemřel 15. května ve věku 77 let při boji s rakovinou plic.
Na prknech i před kamerou
Jméno Vlastimila Harapese pro české i slovenské diváky dlouhou dobu znamenalo v podstatě synonymum pro balet. A není vůbec divu. Na baletní scéně Národního divadla pracoval už od roku 1966, o pět let později se dokázal prosadit jako sólista, který účinkoval ve zhruba padesáti různých představeních. Od roku 1990 působil třináct let také jako choreograf a ředitel souboru, poté jako baletní mistr. Vyučoval na Taneční konzervatoři v Praze.
Lidé ho znají ale nejen „na špičkách“ z divadla, několikrát se objevil také na stříbrném plátně. Zahrál si například ve filmu Markéta Lazarová, Panna a netvor nebo v oblíbené rodinné komedii Jak vytrhnout velrybě stoličku.
Celoživotní mistrovství
Taneční hvězda převzala za své kariérní úspěchy v roce 2012 Cenu Thálie. Na otázku, zdali se dá radost z takového ocenění přirovnat k pocitům po velkých premiérách, tehdy Harapes serveru Novinky.cz odpověděl, že nikoliv. „Spíš bych to přirovnal k jisté nostalgii: za to, že už nic nemůžete, dostanete cenu. Tím, že my tanečníci končíme o tolik dřív, tak to ocenění máme místo penze,“ vysvětlil.
Na závěr angažmá v Národním divadle se také stal jako jeden z mála čestným členem, v roce 2016 vstoupil do Síně slávy.
Nevydařená láska
Velkým tématem, které bylo dlouhé roky spojované se jménem slavného tanečníka, byla jeho sexuální orientace. Harapes se sice oženil hned dvakrát, zemřel ale bezdětný a podle všeho osamělý. Jeho první manželkou byla herečka Eva Strupková, brzy se ale rozvedli, a o umělce se tak znovu mohly začít snažit fanynky. Ne ovšem na dlouho, v roce 1986 totiž do manželství vstoupil znovu, tentokrát se zpěvačkou Hanou Zagorovou.
Důvody k uzavření sňatku však byly spíš praktické. Umělkyně toužila po dítěti, které ovšem nemohla mít a jakožto svobodná si ho nemohla ani adoptovat. Oslovila proto svého dlouholetého přítele Harapese, a přestože se jim nakonec podařilo dostat do péče malou dívku, nakonec úřady rozhodly, že ji bude vychovávat její babička. Pár se v roce 1992 rozvedl, když se Zagorová zamilovala do operního pěvce Štefana Margity.
Vlastimil Harapes žil poté několik desítek let v jednom domě s básníkem a dramatikem Josefem Topolem a jeho rodinou. O jejich vztahu se dlouho hojně diskutovalo, jasné odpovědi se však veřejnost nikdy nedočkala.
Zdroje: Národní divadlo, ČSFD, České noviny, Novinky.cz, Pro ženy, Prima Ženy
