Jeden z nejznámějších varovných příkladů v psychologii se opět stává skutečností. Po více než padesáti letech od jeho provedení je tu Stanfordský vězeňský experiment nanovo (The New Stanford Prison Experiment).
Více než 50 let poté, co se nechvalně proslulá studie Philipa Zimbarda z roku 1971 stala jedním z nejpopulárnějších příkladů v psychologii, se Stanfordský vězeňský experiment opět vrací – tentokrát jako nová a pořádně bizarní reality show.
Pořad Stanfordský vězeňský experiment nanovo (The New Stanford Prison Experiment) navazuje na ústřední otázku originálu: Může být moc zkorumpovaná? Otestuje to 30 účastníků, kteří míří do skutečné věznice a jsou náhodně rozděleni do rolí dozorců a vězňů. Diváci však tuto „hru na Squid Game“ považují za předem prohranou, jelikož nemůže být autentická, vlastně stejně jako ta původní.
„Když byl seriál oznámen, vyvolalo to velkou vlnu pobouření, že by se někdo pokusil o zopakování Stanfordského vězeňského experimentu – a vzhledem k tomu, co se stalo, tu reakci naprosto chápu,“ říká výkonná producentka Jane Lipsitz. „Kdybychom pouze kopírovali původní experiment, bylo by to neomluvitelné. Ale dnes je jiná doba s jinými účastníky, jinými bezpečnostními opatřeními a v konečném důsledku s úplně jiným průběhem.“
O čem je tedy nová show?
V roce 1971 byla zorganizována studie, ve které byli náhodně vybraní studenti rozděleni do rolí dozorců a vězňů – tato studie je známá jako Stanfordský vězeňský experiment. Původně měl trvat dva týdny, ale již po šesti dnech se vymkl kontrole a vyvolal otázku, která je dnes aktuálnější než kdy jindy: Může moc změnit obyčejné lidi?
V původním experimentu několik studentů/dozorců brzy začalo bavit potěšení z psychického mučení vězňů. Sexuálně je ponižovali, nenechávali je spát, nutili je vykonávat potřebu do kbelíků a mnoho dalšího.
Vedoucí psycholog Zimbardo byl pak kritizován za to, že byl vlastně aktivním účastníkem studie a přestal být pozorovatelem – strážce naváděl, aby tvořili nepřátelské prostředí, a to s odhodláním dosáhnout šokujících výsledků (kterých nakonec dosáhl). Stanfordský vězeňský experiment nanovo tedy přináší nové pojetí experimentu s bezpečnostními opatřeními a odborným dohledem, které v původním experimentu chyběly.
Zatímco se původní studie odehrávala v napodobenině věznice na kampusu univerzity, show Stanfordský vězeňský experiment nanovo se odehrává ve skutečné věznici. „Měli jsme pocit, že pokud se k tomuto experimentu máme vrátit, musíme zajistit, aby prostředí působilo co nejreálněji,“ říká Lipsitz. „Skutečná věznice má historii, energii a uzavřenost, které na filmovém place prostě nelze napodobit. A přítomnost skutečných vězňů přidala další vrstvu intenzity – neustálou připomínku toho, že mimo experiment mají tyto role a moc velmi reálné důsledky.“
Kamery zabíraly dění nepřetržitě. Výsledný obraz byl fascinující, někdy zneklidňující a v mnoha ohledech překvapivý. Aby se však minimalizoval vliv natáčení na účastníky studie, byla interakce týmu omezena na absolutní minimum díky použití automatických kamer. Rozhovory se také vedly tak, aby účastníci neviděli tazatele.
Eticky je projekt na hraně
Původní studie se zúčastnili mužští studenti, ale nyní producenti sestavili rozmanitější skupinu z hlediska geografického původu, pohlaví, politických přesvědčení, socioekonomického zázemí a životních zkušeností. Každý účastník měl bezpečnostní slovo, které mohl použít k ukončení účasti, a terapeuti jim byli k dispozici po celou dobu. Na show také dohlížela behaviorální psycholožka z Harvardu, novinář (držitel Pulitzerovy ceny) a bývalý pracovník federální věznice s 30 letou praxí.
Účastníci reality show ale vědí, co se od nich očekává – budou se buď chovat tak laskavě, že bude seriál nudný, nebo tak krutě, že bude pořad odpudivý ze všech důvodů, kvůli kterým původní experiment vyděsil několik generací. Ještě kontroverznější je skutečnost, že se tak i zlehčuje skutečné týrání vězňů, které často probíhá.
Co tedy show přinese nového a autentického? Dozvíme se 21. října, kdy show na obrazovky dorazí se šesti epizodami.
Zdroje: Netflix, Independent, The Conversation, Metro