Není nejspíš nikdo, kdo by neznal jméno Andy Warhol. Americký umělec se slovenskými kořeny známý především pro své ikonicky bílé vlasy a pop-artové sítotisky, jako je plakát s Cambellovými polévkami nebo portrét Marilyn Monroe. Lidí, kteří by ale mohli říct, že o něm ví víc než to, je už o poznání méně, a tak Netflix na začátku března uvedl nový dokumentární seriál o jeho životě s názvem Deník Andyho Warhola.
Už při pohledu na Warholovo dílo je jasné, že se při sledování dokumentu o jeho životě diváci rozhodně nebudou nudit. Šestidílný seriál se zhruba hodinu dlouhými díly totiž celkem trefně následuje myšlenky, které po sobě umělec zanechal. Lehce excentrický, velmi estetický a trochu hypnotický.
Režisér Andrew Rossi si dal velmi záležet s tím, aby se mu dokument povedl lépe než osmisetstránková kniha, podle které je natočený. Biografie Deník Andyho Warhola vyšla dva roky po umělcově smrti v roce 1989 jako přepsané hovory, které vedl se svojí kamarádkou a spisovatelkou Pat Hackett, a narozdíl od knihy seriál nepůsobí nesystematicky ani zmateně, a co víc – i v dnešní době dokáže zaujmout.
Pomocnou ruku tomu podává nejspíš i styl, kterým je natočený a vyprávěný. Konkrétně tedy fakt, že si Rossi „vypůjčil“ Warholův hlas, který vytvořili pomocí umělé inteligence a který části příběhů vypráví. „Stroje mají méně problémů. Chtěl bych být strojem, vy ne?“ uvedl v 80. letech Warhol. Ačkoliv se tedy s použitím něčího hlasu skrze umělou inteligenci pojí jisté etické problémy, které musel režisér zvážit, vypadá to, že nakonec určitým způsobem splnil umělcův sen.
Deník Andyho Warhola je povedenou studií spektakulárního života a výjimečného talentu a zároveň i jakousi intimní zpovědí této americké legendy. Nejenže pokrývá témata jeho kariérních začátků a úspěchů, ale věnuje se i tématu lásky a tomu, jak ji prožíval.
V dokumentu vystupují i jeho mnozí přátelé a další umělci, jako je Debbie Harry, Rob Lowe nebo Jamie Wyeth. Pomáhají dát dohromady celistvý obraz o tom, jak se Warhol na svět koukal a jaký měl na něj vliv. Potvrzují tak rčení, že pravé legendy jsou nesmrtelné, protože žijí navždy skrz své umění. Oněch patnáct minut slávy, které Warhol všem umělcům kdysi predikoval, v jeho případě tedy rozhodně neplatí.
Zdroje: ČSFD, WIRED, Wallpaper, Decider, POV Magazine