U některých hereček jako by se zastavil čas. Mezi ně rozhodně patří Linda Rybová, která je trojnásobnou maminkou, nevlastní babičkou, velmi obsazovanou herečkou a stále by do kapsy strčila kdejakou modelku. A to dnes slaví 50. narozeniny! K takovému jubileu jsme s ní udělali rozhovor, ve kterém prozradila svůj recept na krásu i představu o ideální oslavě padesátin.
Herečka Linda Rybová se narodila 15. října. 1975 v Praze, kde také vystudovala balet a herectví na konzervatoři. Je manželkou herce Davida Prachaře, se kterým má tři děti. Rozálie, Josefína a František se taktéž věnují herectví.
Její kariéra je velmi pestrá. Už v roce 1991 se jako princezna proslavila v pohádce s německou koprodukcí Žabí princ, která má na Kinoboxu hodnocení 47 %. Její první výraznější seriálovou rolí, díky níž se dostala do povědomí široké veřejnosti, byla zdravotní sestřička Kamila Váchová v Ordinaci v růžové zahradě. V tu dobu se totiž tento seriálový fenomén těšil z velké úspěšnosti a sledovanosti přes 2 miliony diváků. Mohli jsme ji ale také vidět v dramatickém žánru ve filmu Tmavomodrý svět, který má pěkné hodnocení 79 %.
Jaké jsou její herecké sny? Kdy měla své divoké období? A jak by měla vypadat její oslava 50. narozenin? To už sama herečka prozradila v našem narozeninovém rozhovoru.
Lindo, slavíte 50. narozeniny. Jak se udržujete, že vypadáte stále takto skvěle?
Udržuji se třemi dětmi, staráním se o rodinu, vařením a taky mám mraky práce. To je asi tak všechno, čím já se udržuji.
Jste ten typ člověka, který nad svým životem v určitých meznících bilancuje?
Myslím, že se mi to v životě děje samovolně a nesouvisí to s tím, jaké zrovna slavím narozeniny. A vlastně ani nevím, jestli je to bilancování. To moc nedělám, nejsem tak technografická, že bych byla schopná si ty věci uvědomit a selektovat. Spíš se na ně dívám skrze věci, které prožívám nebo se mi dějí. Takže se občas zastavím a dívám se zpětně, ale nesouvisí to s věkem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Kvíz: Jak dobře znáte filmové role Leonarda DiCapria? Už dávno není jen hvězdou Titanicu
Co byste vzkázala svému dvacetiletému já?
Ať se nebojí. Já jsem to měla kolem 16 let složitý To byla taková asi moje nejšílenější doba, se kterou ne úplně souhlasím. Vždycky říkám, že ne pokaždé bych byla svoje kamarádka. Ale vlastně od dvaceti se to určitě ubíralo nějakým směrem, kterému úplně rozumím a za kterým si stojím. Takže možná, že to nejhorší už mám ve 20 letech za sebou.
Jaký byl váš největší životní risk, který se vyplatil?
To vůbec nevím. Asi že mám tři děti. Protože to není málo, takže je to nějakým způsobem samozřejmě riskantní. Je to ale něco, za co jsem fakt strašně ráda.
Chtěla byste si ještě něco splnit, dokázat? Ať už pracovně nebo v životě?
Asi dojít k nějaký vyrovnanosti, ale zároveň ne tý mrtvý, to ne. Aby byl život furt živý, to je podstatný. Může být různý, nemusí být jednoduchý, ale měl by být živý. Takhle bych chtěla, aby vypadal můj život.
Máte pestrou hereckou kariéru. Je nějaká role, kterou byste si ještě chtěla zkusit?
Dlouhou dobu jsem se v životě potýkala s tím, že jsem byla zaškatulkovaná do princezen, naivek nebo extrémních mrch, až skoro vražedkyň. A vlastně teď je to strašně různorodý, a to mě baví. Možná bych chtěla ještě něco komického, to nějakou dobu teď nebylo. A možná by mě to bavilo. Pak bych chtěla něco obyčejného, co má nádech starých českých vážných filmů. Určitě ne ve městě, ale nějakou ženu na samotě.
Jinak já nemám tyhle vysněný role. Neměla jsem to ani v divadle. Maximálně jsem chtěla hrát Jůlii, ale tak to už nebudu. Do toho bych se už nepouštěla. Zaprvé jsem nikdy neměla mety a sny. Zadruhé, možná jsem ostýchavá, že to nechci říct. A také mám zkušenost, že vždy, když jsem v životě vážně něco chtěla, co se týče rolí, tak jsem to nikdy nehrála. Takže možná jsem naučená, že v mém případě ty věci není dobré zásadně chtít.
Kdybyste měla možnost si prožít jeden den v životě znovu, který by to byl?
Byly by tři. Ačkoli to teda byly šílený dny, tak by to bylo narození mých dětí. To jsou ty největší chvíle. Ale nevím teda, jestli bych je chtěla prožít znovu. Pak čirý štěstí, co si extrémně pamatuju, bylo v den, kdy mi přišel dopis, že jsem se dostala na konzervatoř. Pamatuju si tu strašnou radost.
PSALI JSME TAKÉ: Kate Winslet debutuje jako režisérka. Drama plné hvězdných jmen vypustí Netflix ještě letos
Jaký nejšílenější dárek jste dostala?
Když jsem byla malá, tak jsem dostala k Vánocům dětské kozačky, které měly hovnovou barvu. Bála jsem se, že rodiče budou chtít, abych si je obula a chodila v nich, protože mají pocit, že to je něco úžasného, ty kožený teplý botičky. Ale já jen viděla na sobě ty boty, co mají barvu jako hovno.
Co by nemělo chybět na vaší narozeninové oslavě?
Oslava nebude. Já nejsem typ slavící narozeniny. Naposledy jsem slavila patnáctiny v prváku na konzervatoři. Bylo to super, to mě ještě bavilo. Pak už jsem ale své narozeniny slavila strašně málo. Měla jsem ale hroznou touhu oslavit čtyřicátiny, úplně nepochopitelně, nevím proč, a chtěla jsem tam mít lidi z celého života. To se docela povedlo a bylo to skvělý. Jsem ráda, že se to uskutečnilo. Teď před padesátinami ale nejsem v takovém rozpoložení, že bych to chtěla slavit. Nechci. Takhle, určitě nechci žádnou velkou oslavu a už vůbec ne tajnou. Kdyby mě takhle chtěl někdo překvapit, tak to by mi ublížil. Asi nějaké oslavy proběhnou, ale čím víc bude rodinná a jen s blízkými kamarádkami, čím to bude minimalističtější a soukromější, tak tím budu radši.
Pro velký oslavy musí mít člověk v mém případě touhu. Já si to ale třeba neužiju, stejně jako večírky. Pro mě je fajn si s těmi lidmi povídat, užít si je a mít na to klid, a to na velkých oslavách není možný. Pořád máte stres, že se musíte všem věnovat. A to nechci.
Zdroj: Autorský rozhovor s Lindou Rybovou
