Recenze Bláznivé střely (The Naked Gun) přináší neobvyklá pozitivní zjištění, že i opakováním známého se dá dobře pobavit. K některým comebackům už nikdy nemělo dojít a není jich málo. Bláznivá střela se vrací a i přes všechny signály, že už by se měla uchýlit k věčnému odpočinku, na filmovém hřbitově ještě nezakotvila.
Postava Franka Drebina v podání Leslieho Nielsena z Bláznivé střely se stala diváckým fenoménem na stanici TV Nova v období po příchodu svobody 90. let. Přestože se filmový průmysl často vrací k nostalgii této éry, většina tehdejších konceptů už v současnosti nedokáže plně obstát.
Obsazení Liama Neesona v Bláznivé střele je samo o sobě legrační
Ještě méně bychom to čekali od absurdní komedie. Už samotné obsazení Liama Neesona je poměrně legrační, neb zvukomalba obou jmen je velmi podobná. Na druhou stranu, s vlastní invencí je to mezi kinofilmy na štíru a obrátit zrak k něčemu známému přináší šanci, že si toho diváci všimnou a vsadí si na kartu nostalgie. Nějaké dolary pak z toho téměř jistě vylezou.
Není pochyb o tom, že právě tento mariáš přináší nová Bláznivá střela. V ruce má pak ještě trumf s Pamelou Anderson, kráska z Pobřežní hlídky hraje stále na stejnou strunu obracení pohledu do minulosti.

Když se k tomu přihodí ta nejotřepanější zápletka – policajt, co nedodržuje předpisy, dva případy se mu spojí v jeden a hrozí konec světa – na originalitu moc prostoru nezbývá. Navíc už při cestě do kina se dostavuje obava z možné trapnosti výsledku.
Filmaři však zvládli zmíněnými úskalími prokličkovat s obratností tanečního kroku Zdenka Chlopčíka za mlada a nahustili film absurdními fóry, vtipnými nehledě na jejich ohranost a gagy, které dokážou udržet pozornost i přesto, že děj má opravdu nulové ambice směrem k alespoň dílčí originalitě.
Akiva Schaffer zvládl humor ve filmu na jedničku
Pokud však divák ví, že filmař má vše promyšlené a jeho záměr pobavit specifickým druhem humoru funguje, vše pěkně zapadá do mašinky produkující chechtající se publikum.
Režisér a spoluscenárista Bláznivé střely Akiva Schaffer umí se skeči naplněnými absurdním humorem dobře pracovat a jeho rukopis je na snímku znát tahy ostře nabroušené tužky.
Na Oscara snímek asi aspirovat nebude, ale za zvládnutí žánru a příjemné překvapení v kině po předsudečných obavách z vyprázdněnosti konceptu dáváme za všechny fanoušky absurdního humoru 9 z 10. Zároveň však platí, že kdo se nezasmál Lesliemu Nielsenovi v 90. letech, nebude se smát ani Liamu Nielsenovi ve 20. letech 21. století, tudíž může snímek klidně vynechat.
Zdroje: autorský text, recenze