Polští filmaři si v produkci Netflixu vzali na paškál církevní anulaci sňatku. Rozvod (Rozwodnicy; Divorce) je lehkou groteskou na všední večer. Satira však v Polsku popudila samotnou církev. Komedie je na Netflixu dostupná už od 25. září.
Hlavními hrdiny polské komedie Rozvod jsou čtyřicátníci Malgosia a Jacek, kteří se rozvedli před dvaceti lety a žijí vlastními spokojenými životy. Jacek má však mladou snoubenku toužící po církevních sňatku. Zatímco s Malgosiou se podle civilního práva dávno rozvedl a jeho sňatku s mladou Monikou nic nebrání, pompézní svatba v kostele má jeden háček.
Podle středověkých tradic katolické církve je sňatek na věčné časy. Existuje i možnost anulace sňatku, ale podle církevního právo je tento akt možný jen za závažných podmínek ke zneplatnění manželství. Jacek s Malgosiou spolu vycházejí dobře a domnívají se, že církevní rozvod je jen formalitou. Dostávají se však do soukolí absurdních situací, kterým se divák rád uchechtne.
Ode všeho trochu dělá nenáročný výsledek
Ovšem ani pro ty, co se rádi pošklebují na úkor konzervativních křesťanů, nebude komedie s neotřelou zápletkou důvodem k huronskému smíchu, kdy se jejich bránice budou natřásat ve smrtelných křečích. Film je legrační a pár prvoligových hlášek v něm skutečně zazní, ale úplnou parodickou frašku z něho filmaři neudělali.
Jednou z příčin může být snaha otevřít několik témat z každodennosti ústředních protagonistů. V nich se má mainstreamový divák najít a s filmem se tak ztotožnit. Nakousnou se otázky jako proč se lidé berou a i ty tíživější, proč se rozvádí. Nechybí problematický vztah mezi rodiči a jejich dospívajícími dětmi a jiné klasické motivy, které si však vždy najdou úrodnou půdu v srdci nenáročných diváků.
Už při najetí na úvodní fotky v nabídce Netflixu je jasné, že film je jednohubková oddechovka. Kdo si film pustí v domnění, že se budou hloubkově řešit existencionální dilemata středního věku, prohlédne si neotřelý groteskní vizuál, o němž se bude učit na FAMU ještě za padesát let a církev se pod tíhou kritiky otřese v základech víc než pod tlakem Jana Husa s Martinem Lutherem, tak získá titul naivy roku.
Televizní film může otřást katolickou církví v Polsku
Svým způsobem film se všemi uvedenými prvky kalkuluje, ale opravdu jen na bázi rychlokvašené televizní zábavy. Otázky středního věku jsou zpracované identicky tak, jak v několika stovkách laciných televizních filmů a seriálů před Rozvodem. Groteskní pojetí vizuálu nabízí docela povedeně, ale i zde je vidět šití horkou jehlou, ve výsledku je vizuální vyznění asi nejambicióznějším prvkem filmu. Za námět si filmaři rovněž zaslouží pochvalu. I v tomto však zůstávají na povrchu, jelikož musí inkorporovat zmíněné mainstreamové, tisíckrát omílané problémy. Zkrátka je to film svého žánru a jinam nemíří.
Nicméně jeden kritik, co film tohoto ražení bere smrtelně vážně, se našel. Pro jeden z nejčtenějších polských serveru Onet se s kritickým komentářem ozval opravdický kanonický právník Michał Poczmański, aby vysvětlil, že byrokratická mašinérie církve je ještě mnohem komplikovanější a v kontextu 21. století ujetější, než jak ukazuje netflixovský snímek. Zmíněný autor je například zděšen z filmové prezentace slyšení u církevního rozvodového tribunálu, který ve filmu pochopitelně zabral jen pár minut, ale v realitě trvá mnoho hodin.
Zatímco kritik s doktorátem z církevního práva má vážnou obavu z toho, že film poškodí vnímáni komplikovanosti církevní anulace sňatku, obyčejní smrtelníci můžou být rádi, že se na úkor konzervativních kostelníků zase jednou trochu pobavili.
Zdroje: autorský text, Onet, Netflix
