První německojazyčná adaptace klasického románu Ericha Maria Remarquea z první světové války, Na západní frontě klid, která se loni na jaře natáčela v Praze i mimo ni, měla premiéru na festivalu v Torontu. Podle prvních recenzí se rozhodně je na co těšit.
Klasika Lewise Milestoneho z roku 1930 Na západní frontě klid (All Quiet on the Western Front) byla založena na románu Ericha Maria Remarquea z roku 1928 a stala se první adaptací knihy, která získala Oscara za nejlepší film. Od té doby se ho filmaři téměř nedotkli, kromě remaku režiséra Delberta Manna z roku 1979, v němž hrál Richard Thomas. Nyní se vše změnilo, a to podstatným způsobem. Novou filmovou adaptaci knihy totiž konečně natočilo Německo. Dokonce bude letos soutěžit o Oscara.
Film, který bude od 28. října ke zhlédnutí na Netflixu, má za sebou světovou premiéru na filmovém festivalu v Torontu. Podle prvních recenzí jde o velkolepou epickou produkci, která vypadá mnohem dráž, než kolik ve skutečnosti stála. Nechybí velkolepé válečné scény, které jsou trýznivým zobrazením teroru války.
Příběh o mladém německém vojákovi jménem Paul, který slouží na západní frontě v první světové válce, zůstává stejně silný jako kdykoli předtím. Ovšem v době, kdy se odehrává válka na Ukrajině, nabývá ještě větší závažnosti. Film ukazuje, že válka opravdu není jen videohra.
Podle recenze magazínu Deadline všechno začíná tragicky, smrtí vojáka na bojišti, který skončil v palbě z francouzských kulometů. Než najde místo svého posledního odpočinku v hromadném hrobě, jeho uniforma a boty jsou poslány domů, aby byly recyklovány pro jiného vojáka. V tomto případě je to Paul Baumer (Felix Kammerer ), kterému je teprve 17 a je stále na střední škole, ale touží jít bojovat proti Francouzům. Vidíme, jak je téměř v euforii z vyhlídky, že se zaregistruje a půjde do války bojovat za Německo.
Brzy ale on i další vojáci zjistí, že to není žádná hra. Nikdy nepostoupí více než několik metrů, než se ponoří zpět do svých krysami zamořených příkopů. Jeden po druhém umírají. Hladovějící Paul však jako zázrakem dokáže přežít 14 měsíců a vytvoří si pouto se starším zkušenějším vojákem Katczinským neboli Katem (Albrecht Schuch). Ve válce vidí skutečně hrozné věci, včetně toho, jak někteří muži hoří zaživa nebo najdou konvoj plný nových rekrutů zabitých plynem. Muži ve válce umírají dříve, než vůbec měli šanci žít. Režisér Edward Berger diváky rozhodně nešetří.
Je těžké pokoušet se předělat film, který je považován za klasiku, a i přes to, že byl vydán před 92 lety, stále je na vrcholu seznamu největších válečných filmů, které kdy byly natočeny. Ještě těžší je snažit se o nový pohled na něco, co vyhrálo Oscara za nejlepší film. Podle recenzí to zatím ale vůbec nevypadá na špatný tah. A proč pro změnu konečně nevyprávět tento německý příběh z německého pohledu? Je vlastně překvapivé, že k tomu nedošlo dříve.
Mezitím se ve filmu také objevuje postava Daniela Bruhla. Ten hraje liberálního politika Erzbergera, který se snaží žádat o mír proti vůli ješitné armády, zosobněné generálem Friedrichem (Devid Striesow), který trvá na opakovaném posílání svých vojáků na jistou smrt. Berger chce ukázat třídní rozdíly mezi vládnoucí elitou a dětmi, které poslali zemřít.
Na Západní frontě klid natočený v České republice, je až úmorně realistický. S pokračujícím brutálním bojem na Ukrajině o území Berger přináší poselství všech válečných filmů tím nejpřímějším způsobem.
Zdroje: Screen Daily, Deadline, GamesRadar
