Steven Spielberg natočil film, který jako by vypadl z jiné doby. Ne proto, že by působil zastarale. Spíš proto, že připomíná éru, kdy velké hollywoodské blockbustery nestály na nekonečných explozích, zběsilém střihu a snaze zaujmout diváka každých třicet vteřin. Den odhalení je poctivé, tradiční a sebevědomé sci-fi, které si na nic nehraje. A právě proto funguje.
Na novinářskou projekci jsem šel s různými pocity. Zmocnila se mě velká očekávání, nostalgie i zvědavost, co si pro nás tenhle režisérský fenomén zase připravil. Před dveřmi kinosálu jsem nechal myšlenku, že za chvíli uvidím jeden z nejočekávanějších filmů roku 2026. Minuty snímku ubíhaly a já se čím dál víc propadal nejen do příběhu, ale i do doby, kdy režiséři ještě věřili, že divák vydrží dvě a půl hodiny sledovat příběh bez toho, aby mu každou chvíli něco vybuchovalo před očima. A Steven Spielberg tomu evidentně věří pořád.
Jestli mohu něco doporučit, běžte do kina s minimem informací, což je vzhledem k dnešní době těžké, ale není to nemožné. Proto i já v následujícím textu jen lehce nastíním děj. Den odhalení vypráví příběh úplně obyčejných lidí z davu, kteří se zapletou do události, jež může navždy změnit pohled lidstva na jeho místo ve vesmíru. Když se začnou objevovat důkazy naznačující existenci inteligentního života mimo naši planetu, rozbíhá se závod s časem, do něhož vstupují ti, kteří jsou ochotní udělat cokoliv pro to, aby pravda nikdy nevyšla najevo.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Váleční veteráni utíkali z kin hrůzou. Spielbergův nejrealističtější film otřásl i skutečnými vojáky. Co dalšího jste nevěděli o jeho hitech?
Není to poprvé, co se Spielberg vydává mezi hvězdy. Téma mimozemského života ho fascinuje už desítky let. Natočil legendární Blízká setkání třetího druhu, kultovního E.T. – Mimozemšťana a podílel se třeba na minisérii Uneseni. Den odhalení tak působí jako návrat k tomu, co ho provází prakticky celou kariérou.
Stěžejní tentokrát nejsou blikající létající talíře a večeře v Bílém domě s mimozemšťany, ale to, jak by podobné odhalení ovlivnilo lid a veřejnost. Sledujeme reakce médií i komunitu věřících – zajímavý motiv, který do děje skvěle zapadá a dodává mu další rozměr. Nabádá nás totiž k důležité otázce: jak bychom se zachovali my sami ve chvíli, kdybychom zjistili, že ve vesmíru nejsme sami?
Spielberg, jak ho máme rádi
Na Dni odhalení je působivé právě to, jak moc je z něj cítit Spielbergův rukopis, který je rozpoznatelný i bez jeho jména na plakátu. Jeho režie je precizní, sebejistá a především neuvěřitelně poctivá. Nesnaží se ohromovat velikostí ani množstvím efektů, i když by se to vzhledem k tématu nabízelo. Místo toho staví na napětí, emocích a schopnosti až pohádkově vyprávět příběh tak, aby vás zajímal od první do poslední minuty.
Přestože má film úctyhodných 145 minut, neztrácí tempo. Režisér si dává na čas, buduje atmosféru, postupně odhaluje jednotlivé vrstvy příběhu a nechává diváka, aby si řadu věcí poskládal sám. V době algoritmů, krátkých videí a stále zrychlujícího tempa vyprávění působí podobný přístup skoro až odvážně a zároveň velmi osvěžujícím dojmem.
Na výsledku je znát i sehraný tým, kterým se Spielberg obklopuje dlouhá léta. Hudbu opět složil jeho dvorní skladatel John Williams, za kamerou stál Janusz Kamiński a scénář napsal David Koepp. Všichni tři patří mezi jeho nejbližší spolupracovníky a jejich zkušenost je na filmu znát.
Bez hudby Johna Williamse si už Spielbergovy filmy nedokážeme ani představit. Výtečně dokresluje atmosféru filmu, dodává emoce, majestátnost a pocit tajemství. A upřímně? Je až neuvěřitelné, že člověk v čtyřiadevadesáti letech stále dokáže skládat na takové úrovni.
Scénář je tentokrát slabším článkem, ne však úplným průšvihem. Některé scény působí dětinsky až nevěrohodně. Hlavní hrdinové se hned několikrát dostanou ze situací, které by za normálních okolností nejspíš skončily jejich dopadením – plížení podél plotu prakticky na očích svým pronásledovatelům nebo útěk do křoví, které zajistí bezpečí před ozbrojenou četou. Nejde o nic, co by film zásadně potopilo, ale pozorného diváka to může donutit k pobavenému úšklebku nebo zdvižení obočí.
Životní herecké výkony, ale jedno překvapivé zklamání
O hereckých kvalitách Emily Blunt ví svět už nějakou dobu. Vzpomeňme si na její skvělý výkon v Oppenheimerovi, kde hrála fyzikovu manželku a byla za ni nominována na Oscara. Ve Dni odhalení jde ještě o kus dál a podává možná svůj životní výkon. Její televizní rosnička je zpočátku praštěná, ale cílevědomá. Jenže po převratu, který u ní nastane v podstatě po pár minutách stopáže, se z ní stává postava, kterou projdou snad všechny emoce. A Emily je bravurně zvládne zahrát!
Zdatně jí sekunduje i skvělý Josh O´Connor, který zapadá do škatulky kluka odvedle a už v úvodní scéně si ho divák v davu ani nevšimne, aby vzápětí mohl dokázat, že i on je hoden projektů velkých režisérů. Jeho civilní projev patří k dalšímu velkému pozitivu snímku.
VYZKOUŠEJTE SI NÁŠ KVÍZ: Jak dobře znáte filmy Stevena Spielberga? Většina lidí pohoří už u první otázky
Nejzajímavější postavou je ale bezpochyby Jane Blankenship v podání Eve Hewson, která v posledních letech zazářila na Netflixu v temných miniséricíh Svatba roku a Ví o tobě. Její Jane je nositelem pokřivené víry v Boha a právě skrze ni Spielberg tohle téma do příběhu zasazuje. Tahle spolupráce funguje na jedničku.
O něco rozpačitější dojmy zanechává překvapivě Colin Firth. Ostřílený herec nehraje vyloženě špatně, ale jeho Noah Scanlon je až příliš zdrženlivý na člověka, který chrání jedno z největších tajemství v dějinách lidstva. Možná mu to nakazoval scénář, ale padouch ve filmu, který se opírá o tak velké téma, by měl být určitě zapamatovatelnější a ikoničtější.
Akce bez výbuchů
Nečekejte města srovnaná se zemí ani digitální orgie. Ty jsou nejvíce přítomné, když se na plátně objeví zvířata. Hodnocení jejich provedení nechám na vás, ale mě úplně nenadchla. Nejlepší akční sekvencí filmu je jednoznačně ta, která se odehrává na ujíždějícím vlaku. Možná je to za dlouhé historie kinematografie trošku klišé, ale scéna je ukázkovým příkladem toho, proč je Spielberg považován za jednoho z nejlepších režisérů všech dob. Nejde o velikost. Jde o načasování, práci s prostorem a schopnost vyvolat napětí.
Film z devadesátek?
Největší předností Dne odhalení možná není příběh, efekty ani samotné téma mimozemského života. Je jí fakt, že Steven Spielberg natočil film, který působí jako blockbuster z doby, kdy se ještě netočily podle algoritmu. Film, který věří svému divákovi. Film, který nikam nespěchá. Film, který nepotřebuje každých pět minut připomínat, jak je velkolepý.
Je tedy dost možné, že se dvousetmilionový rozpočet vrátí studiu Universal Pictures s obtížemi, protože část dnešního publika jeho kvality vůbec nedocení. Rád bych ale věřil, že tomu tak nebude. Den odhalení je totiž staromilský v tom nejlepším slova smyslu.
Ano, trailery a marketing kolem filmu naznačovaly, že nás čeká mimořádně silné sci-fi s velkým přesahem a možná i hlubším poselstvím. Výsledný film sice nabízí zajímavé myšlenky a několik opravdu silných momentů, ale ten očekávaný wow efekt se možná nedostaví.
Je to ale špatně? Den odhalení totiž nestojí na jednom velkém zvratu ani na revoluční myšlence. Jeho síla spočívá v tom, jak precizně je natočený, jak skvěle funguje jako dobrodružné sci-fi a jak snadno vás na dvě a půl hodiny vtáhne do svého světa. Není to nejlepší film Spielbergovy kariéry. Není ani revolucí ve svém žánru. Je ale ukázkovou připomínkou toho, proč se Steven Spielberg stal Stevenem Spielbergem.
Zdroje: autorská recenze