Dlouho očekávaný film Ďábel nosí Pradu 2 už je chvíli v kinech. Na Mirandu, Andy a Emily se dvacet let těšily miliony fanoušků i jejich čeští dabéři. Jak těžké bylo navázat po takové době? Jaká přísná opatření s takovým ikonickým filmem přichází ze strany Hollywoodu? A poznali jste českou slovní perličku, která se podařila do snímku propašovat? To a ještě víc nám v rozhovoru prozradil režisér dabingu Jiří Sádek.
Film Ďábel nosí Pradu byl a stále je velmi úspěšný. Cítil jste při práci na druhém filmu větší tlak právě kvůli tomu, jak silnou stopu ten první u diváků zanechal?
Když děláte druhý díl zavedené značky, máte to lehčí v jedné věci: Máte herecké obsazení z prvního dílu. Těžší je to v tom, že si musíte hlídat odkazy na první díl. Málem mi utekla hláška Vojty Kostihy z prvního dílu: „Koho to sem módní čerti nesou?“ Všiml jsem si toho pořádně až na natáčení a opravil. První film je skoro nedotknutelný zápich do popkultury, ale ten tlak není nic nepříjemného. Je to spíš takový vnitřní filtr, který nedovolí sklouznout k průměru. Publikum by nám dalo jinak nepřesnost s prvním dílem hrozně sežrat.
Publikum není moc tolerantní ke změnám dabérů. Chtěl jste od začátku hlavním postavám zachovat stejné české hlasy, nebo jste zvažoval změnu? Došlo k nějaké?
Divácká zkušenost je prioritou číslo jedna. Já u druhých dílů myslím na tohle: Poběží to v televizi za sebou, nebo s nějakým malým rozestupem? Pak musím zachovat co nejvíc obsazení původního dílu, což se tady povedlo. Stanley Tucciho třeba dělal pan Antonín Navrátil snad právě jen v první Pradě. Je to ale důležité dodržet a Tonda to zvládl na výbornou. Nabourávat nostalgii diváků se nevyplácí.
Druhý film se natočil po dvaceti letech. Jak těžké bylo po tak dlouhé době sladit české hlasy s ikonickými postavami, jako je Miranda, Andy nebo Emily?
Je to takový jemný chirurgický zákrok. Herci stárnou, mění se jim hlas, ale nemění se jim energie. A divák má v hlavě uloženou tu stopu z prvního dílu. Akustická paměť je hrozná mrcha. Je to jako slyšet písničku, co jste naposledy slyšela v dětství. Vlastně tak trochu hackujeme diváckou paměť. Respektujeme realitu, ale zároveň udržujeme iluzi. Je to taková hra s lidskou pozorností.
Která z postav je z pohledu dabingu nejnáročnější? Proč?
Miranda. Tam není prostor na chybu. Meryl Streep je herečka, která ví přesně, co dělá, a zároveň to dělá s naprostou autenticitou a nonšalantností. Mění tempo co pár slov, ale dělá to přesně a promyšleně. Zlata Adamovská to nemá vůbec jednoduchý. U Meryl nejde otevřít „šuplík č. 6“ a prostě to rutinně nadabovat. Tohle je nejvyšší liga herectví. Musí to znít, jako by ji to nestálo žádnou energii, což je paradoxně nejtěžší zahrát.
Co bylo při dabování filmu opravdu oříškem?
Nejspíš názvy brandů a jména návrhářů. Já sice nosím pár značkových věcí, ale v ruštině se třeba ADIDAS čte s měkkým I. Aďidas. Naprosto nechápu naše poruštělý „overal“, když je to „ouvrol“. To je taky hnus. Takže vyslovit blbě nějaký brand v takhle nacpaným filmu by bylo celkem faux pas. Ale mám takovou nejapnou radost, že se nám do filmu podařilo prokrást slovo „pohodinda“.
Je nějaká konkrétní scéna, která vám dala nejvíce zabrat?
Typicky ty, kde se mluví přes sebe nebo kde jede víc vrstev najednou. Těch tam je hrozně moc.
Máte osobně nějakou oblíbenou scénu, která vás při dabingu nejvíc bavila?
Baví mě momenty, kdy Miranda někoho „zabije“ jednou větou. Bez zvýšení hlasu, bez dramatu. Jen přesně mířená replika, která sedne a hotovo. To je pro mě ideální kombinace stylu, humoru a moci. A s herci je to paradoxně nejtěžší. Většinou u nich vnímám snahu se do konfliktu položit. Jenže tak to ti američtí herci nedělají, oni jsou spíš takoví tiší zabijáci.
PSALI JSME TAKÉ: Meryl Streep o své kolegyni: „Umí se ozvat.“ Anne Hathaway rázně zasáhla do natáčení Ďábel nosí Pradu 2
Film má svůj specifický rázný humor a ostré dialogy. Jak náročné je převést tento styl do češtiny, aby se zachoval vtip a zároveň typická elegance filmu?
Doslovný překlad je v tomhle úplně k ničemu. Nehledáme stejný slova, ale stejný efekt. Někdy musíte jít úplně jinou cestou, aby výsledek působil přirozeně. A zároveň musíme držet ten svět – tu eleganci, ten status, ten vibe glamouru a módy.
Jsou ze strany Hollywoodu nějaká opatření, jak předejít vyzrazení děje?
Jo – a docela přísný. Materiály jsou zabezpečený, přístupy omezený, často pracujete s verzemi, které nejsou finální. Všechno je trackovaný. Je to jako pracovat v trezoru se zlatem.
Jsou nějaká kritéria ze strany Hollywoodu, kterým jste se musel u tohoto filmu podřídit a zachovat je?
Jasně. Synchron musí sedět u Disneyho obzvlášť dobře. A tonalita filmu se nesmí rozpadnout. Oni mají jasnou představu, jak to má fungovat, a vy se do toho musíte trefit. Taková kreativita pod přísnou kontrolou.
Čím podle vás může v tomto filmu český dabing nabídnout divákům víc než originál?
Když je to udělaný dobře, tak absolutní komfort. Navíc si troufám říct, že ten film před dvaceti lety vidělo hodně lidí právě v dabingu. A nám jde o to vyvolat dabingem vzpomínky na tuhle dobu. Tu nostalgii. A někdy – když si sedne překlad a herectví – může mít česká verze větší údernost, protože pracujeme s jazykem, který má divák pod kůží. Není to vždycky, ale když se to povede, tak to fakt funguje.
Film Ďábel nosí Pradu 2 má na Kinoboxu hodnocení 70 %.
Zdroj: Autorský rozhovor
Hodnocení na Kinoboxu: 70 %