Španělský horor Díra (The Platform/El hoyo) se odehrává ve vertikálním vězení, kde jsou lidé nuceni jíst zbytky těch, kteří jsou nad nimi. Ještě větší hrůza ale nastává dole – tam, kam se už žádné zbytky nedostaly.
Španělský film z roku 2019, který se na Netflixu objevil po debutu na filmovém festivalu v Torontu, se odehrává v dystopickém futuristickém vězení známém jako Díra, kde jsou cely naskládány na sebe. Tento systém může být interpretován i jako metaforická ilustrace kapitalismu a třídního systému.
V příběhu hraje hlavní roli plošina plná jídla, úhledně prostřená a plná těch největších delikates. Vězni v horních patrech mají privilegium jíst mezi prvními. Zatímco ti, kteří jsou níže, jedí zbytky anebo dokonce bojují o každý kousek. Na ty úplně dole se už většinou nedostane. Je asi snadné si domyslet, co jedí oni…
V patře jsou spolu vždy dva vězni. Každý měsíc jsou uspáni plynem a přestěhováni na jiné podlaží. Probuzení je pak buď příjemným překvapením, velkým zklamáním nebo počátkem boje o život. Přežít v nejnižších patrech, aniž by vězni přistoupili ke kanibalismu, se většinou nepodaří.
Netflix popisuje tento španělský film jako pokroucenou sociální alegorii. Uprostřed tohoto neobvyklého vězeňského systému se objeví muž jménem Goreng, který se dobrovolně rozhodl strávit šest měsíců ve vězení výměnou za diplom. Když se probudí, ocitne se na patře označeném číslem 48. Brzy se seznámí se svým spolubydlícím Trimagmasim, který mu vysvětlí, jak vězení funguje.
Po pár dnech od nástupu do Díry si Goreng všimne ženy jménem Miharu, která každý měsíc sestupuje na plošině do spodních pater a hledá svou dceru. Děj filmu se brzy rozvine a objeví se několik dalších postav.
Ironií je, že v Díře je více než dost jídla a zdrojů (metafora kapitalismu coby ekonomického systému, ve kterém jsme všichni uvězněni), aby byli uspokojeni všichni vězni. Avšak ti na vrcholu se nadměrně stravují a není jim dán žádný podnět ani důvod, aby se chtěli podělit, což vede k nerovnosti, bolesti a utrpení.
„Film nevykresluje nikoho zvlášť špatného nebo dobrého. Jde jen o to, zeptat se, co byste dělali, kdybyste se ocitli na patře 200 nebo na patře 48. Je to o mezích vaší vlastní solidarity a o tom, jak snadné je být dobrý člověk, když jste v pohodlí na patře 10, ale jak těžké to je, když jste na patře 182,“ řekl pro Digital Spy režisér filmu Galder Gaztelu-Urrutia.
