Jedna z nejméně probádaných oblastí naší planety se stává dějištěm až neuvěřitelného příběhu. Dvojice cestovatelů se v něm na vlastní pěst vypraví hledat osadu domorodých obyvatel z kmene Matsés ukrytou kdesi v nitru Amazonie. O jejich dobrodružství bude vyprávět dokumentární snímek s názvem Javari, jenž právě zamířil do našich kin.
Obtížný terén a řešení nebezpečných situací jsou každodenním průvodcem ve světě, kde jakákoliv pomoc v podstatě neexistuje a kde je potřeba i pořádnou kliku, aby nedošlo k neštěstí. Tomu naši dva cestovatelé uniknou jen o vlásek. Satisfakcí pro ně přitom není samotný objev pralesní vesnice, ale setkání s jejími obyvateli, pro které jsou láska k přírodě, rodina a přátelství důležitější než všechny výdobytky civilizovaného světa, jimiž je tak snadné nechat se zlákat. Společně zjišťují, že není potřeba rozumět jazyku, aby našli porozumění.
Svým názvem odkazuje film Javari na stejnojmennou pralesní řeku, která odděluje Peru a Brazílii. V této odlehlé oblasti existuje několik etnik a zapomenutých osad, které jsou ohroženy jak likvidací pralesa, tak ilegálním pašeráctví drog a zlata. Oba cestovatelé se k indiánskému kmeni takzvaných jaguářích lidí vydávají po šesti letech od jejich nalezení. Tváře místních se přitom rozzáří upřímnými úsměvy, když vidí, že se jejich staří známí vracejí. Zvážní až ve chvílích, kdy popisují, co se od první návštěvy změnilo a čemu se jen stěží brání.
„Kultura Matsés je velmi bohatá, nicméně už bohužel dost ovlivněná křesťanskou misií. Od ostatních kmenů se vyznačovali tím, že si kolem tetovaných úst vsouvali do tváří palmová dřívka, která simulovala jaguáří fousy, proto se jim také přezdívá jaguáří lidé. Mluvím v minulém čase, protože dnes existuje už jen velmi málo těch, kteří to pamatují. Ti se takto nastrojí většinou už jen pro turisty, kteří k nim jezdí v rámci etnoturistiky na Rio Galvez. Až zemřou tito lidé, zůstanou už jen vzpomínky,“ řekl režisér a kameraman Miroslav Haluza.
Na kontě má řady úspěšných expedičních filmů o přírodních národech, jako jsou papuánští Kombaiové, ekvádorští Waorani, indonéští Mentavajci nebo původní obyvatelé severní Barmy. Jeho nový film Javari se stal mimo jiné nejlepším snímkem festivalu Expediční kamera, vítězem slovenského festivalu Hory a mesto a je držitelem ocenění Grand Prix pro Nejlepší celovečerní dokument z Prague Film Festivalu.
Kromě řady festivalových úspěchů se těší také kladnému přijetí ze strany diváků. Na ČSFD má skvělé hodnocení 83 %.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: VELMI ZDAŘILÁ KOMEDIE A ATYPICKÝ ZÁŽITEK: OCENĚNÝ SNÍMEK O ZNETVOŘENÉM MUŽI, KTERÝ NADCHL FESTIVALOVÉ DIVÁKY, TEĎ MÍŘÍ DO KIN
„Působivý dokument z výpravy do krásné, ale děsuplné džungle. Vizuálně je snímek skvělý. Působí velkolepě a filmově. Při sledování výpravy dvou dobrodruhů se tají dech. S jistotou můžu říct, že takovou dovolenou na vlastní kůži zažít nechci. Ale na plátně bych si ji rád zopakoval,“ napsal o dokumentu jeden z diváků.
„Dokument vás nejen nadchne cestovatelským zážitkem, kdy o cílové destinaci jste možná ani nikdy neslyšeli, ale donutí vás i přemýšlet nad myšlenkami a hodnotami, které jsou zde zmíněny a jsou moderní společností tak nějak vytlačovány,“ pokračoval další s tím, že snímek má i výborně zvolenou hudbu a prospívá mu také hlas vypravěče Pavla Rímského.
Dobrodružný dokumentární snímek Javari zamířil do našich kin 26. září.
Zdroje: Bontonfilm, ČSFD
