Šestidílný český krimi seriál Studna, který nyní vychází každý pátek na Voyo, vypráví případ, který znají celé generace Čechoslováků. Jednu z důležitých rolí si v seriálu zahrál také herec Filip Červenka. Ztvárnil dospělou verzi chlapce, který celou tragédii přežil. Přečtete si náš rozhovor s tímto talentovaným hercem o jeho roli a natáčení.
Na Voyo právě přistál první díl dramatické krimi série Studna, který zkoumá známý kriminální případ z trochu jiné perspektivy. Čtyřiadvacetiletý herec Filip František Červenka, o kterém se říká, že je jedním z nejvýraznějších talentů nastupující herecké generace, v něm hraje Stanislava Jelínka mladšího. Ten rodinnou tragédii odehrávající se v roce 1968 ve středočeských Vonoklasech přežil.
V seriálu tak vystupuje jako syn Davida Švehlíka a Johany Matouškové. Na tiskové konferenci TV Nova a Voyo jsme si s Filipem popovídali o jeho roli. Jak se na ni připravoval, jak ho poznamenala a na co by diváky nalákal?
Jak jste se na roli připravoval?
Příprava probíhala asi dva měsíce. Zrovna jsem neměl jinou práci, takže jsem na ni měl dost času. A jsem za to rád, protože si myslím, že to bylo ku prospěchu. Bez té přípravy bych to nezvládl. Důležitý byl scénář. Dva měsíce jsem v něm ležel, pročítal si ho, pracoval na textu a snažil se nad postavou přemýšlet. Člověk si píše poznámky, řeší, proč říká to, co říká. Samozřejmostí jsou pak čtené zkoušky. Také jsem měl srazy s fyzioterapeutkou kvůli kulhání mé postavy, která má obrnu. Byli jsme tam i s mladší verzí Slávka. Za takové srazy s profesionály jsem vděčný, protože člověk alespoň ví, jak vše správně zahrát.
Věděl jste do té doby, než jste dostal roli, něco o člověku, kterého ztvárňujete?
Asi ne tak docela. Věděl jsem, že existuje seriál Major Zeman a že příběh je podle skutečné události. Nejsem ale z generace, která by to celé lépe znala. Až do té doby, než jsem si přečetl scénář, jsem toho moc nevěděl. Jen jsem si na internetu o tom člověku něco vyhledal a přečetl si nějaké teorie. Ale nad postavou jsem přemýšlel vlastně hlavně až po přečtení scénáře. Šel jsem čistě po napsaném textu.
TAKÉ JSME PSALI: Očekávané krimi Studna mělo konečně premiéru. Tvůrci v seriálu zmapovali noční můru několika generací
Co pro vás bylo při natáčení nejtěžší?
Já bych neřekl nejtěžší, ale celý proces být v roli a nosit si příběh v sobě po dobu pár měsíců. Zpětně si uvědomuji, že to bylo něčím docela náročný. Nebyla to jednoduchá situace. Kdybych teď věděl, že zase nastupuji do něčeho, co si budu nosit v sobě, tak už si trochu uvědomuji, že to bude určitá zátěž. Že mi to trochu ubere po sociální stránce. Pro mě natáčení ale bylo moc hezké a nevybavuji si žádné těžké chvíle.
A neovlivnil vás nějak osud postavy? Přece jen není úplně snadný a musel jste se do něj vcítit.
Ne úplně ta role, ale spíš proces natáčení. Vždycky když jsem se vracel domů nebo šel ven, byl jsem mrzutější, nebyla se mnou moc řeč a ani se mi nechtělo nikam chodit. Ale spíš to bylo tím, že mě to natáčení bavilo a fascinovalo a já, když jsem šel domů, myslel jsem na to, co jsme odtočili. A nějak jsem neprojevoval zájem o svůj normální život. Žití s tou rolí mě bavilo. Zpětně vím, že jsem byl hlavou jinde a bylo to fascinující.
Jak se vám pracovalo s vašimi spoluherci?
Skvěle. S Davidem i Johankou jsme měli pěkný vztah a vše fungovalo. Nevybavuji si jedinou negativní věc. Davida Švehlíka jsem osobně vůbec neznal a zjistil jsem, že je docela introvertní člověk, jako jsem já. V něčem mi to i vyhovovalo. Skvěle jsme si rozuměli a pak to natáčení nebyl žádný stres. Samozřejmě nemůžu vynechat ani Simonu Levandowskou, se kterou jsem točil asi po páté. S ní to bylo skvělé.
Jak byste navnadil diváky, aby se podívali?
Lidé by měli vědět, že nejde jenom o ten čin, co se stal a všichni ho znají, ale spíš o to, co tomu předcházelo a co to mělo za následky. A to je vlastně dost aktuální téma, co se netýká čistě jenom rodin, kde je někdo narušený, ale celkově je to téma mezilidských sporů, hlídání jestli v sobě člověk nenosí něco temného. Myslím si, že to má přesah do dnešní doby a může se to týkat kamarádů, kolegů nebo třeba partnerů.
Seriál je ve stylu true crime, ale vlastně to není úplně tak true crime. Jak byste ho popsal vy?
Je založený na skutečných událostech. Tým, co na tom pracoval, přišel s nějakým řešením, které je reálné. Není stoprocentně vyvratitelné. Je to vlastně něco jiného, než lidi možná očekávají. Myslím si, že nebude třeba ani všem jasné, co se může stát. Ale podle mě to udělali dost dobře a stojí za to si počkat.
Jak to vlastně probíhá? Vaše postava se prý o případu dozvídá tak, že se dívá v televizi na díl Majora Zemana.
Je tam i linka Slávka, který sleduje to, že najednou o jeho rodině vznikl nějaký příběh. Je to dost důležité téma, jak se člověk vyrovnává s tím, že je najednou tragický příběh jeho rodiny známý všem. V té době o něm věděli snad všichni. A je zajímavé sledovat, jak na to reaguje a co s tím udělá.
TAKÉ JSME PSALI: Program Voyo na jaro 2025: Hes jako Král Šumavy, noční můra Československa nebo nejdrsnější reality show
Zdroj: Autorský rozhovor
