Život dobrovolně ukončil ve Švýcarsku. Godard miloval improvizaci, Belmonda a politiku

Tereza Pulgretová
Foto: Universal Pictures

Už několik dní svět oplakává legendu francouzského filmu Jean-Luca Godarda. Režisér a scénárista se proslavil na přelomu 50. a 60. let jako jeden z velikánů takzvané francouzské nové vlny, při které například objevil hereckou hvězdu Jean-Paula Belmonda. Jeho poslední snímek vyšel v roce 2014 pod názvem Sbohem jazyku.

Ve věku 91 let zemřel jeden z nejvýznamnějších režisérů a scénáristů Jean-Luc Godard. Filmař, jež svými experimentálními díly ovlivnil další generace tvůrců, se rozhodl svůj život ukončit ve švýcarské vesnici Rolle, kde podstoupil asistovanou sebevraždu.

Podle listu Libération důvodem nebyla nemoc, ale Godardovo celkové vyčerpání. „Jean-Luc Godard zemřel poklidně ve svém domě obklopený těmi, koho miloval,“ oznámila režisérova partnerka Anne-Marie Miéville.

Film skutečně miloval

O tom, že byl Godard cinefil srdcem i duší svědčí fakt, že snímky rád nejen natáčel, ale jeho zálibou bylo také sledovat práci svých kolegů. Říká se, že byl dokonce schopný se na jeden film podívat hned několikrát za den. Na jiné umělecké kousky pak ve svých snímcích často odkazoval.

Do filmu s názvem Vojáček režisér vpravil svoji dodnes často citovanou myšlenku o kinematografii:

„Fotografie je pravda. A film je pravda 24krát za vteřinu.“

Foto: 39. Letní filmová škola

Vše, co filmař potřebuje, je dívka a zbraň

Jean-Luc Godard byl proslulý nejen svými výtvory, které na plátně slavily velký úspěch, ale také svými výroky. Patří mezi ně například ten, kde vysvětluje, že jediné, co je potřeba k natočení dobrého snímku, je dívka a zbraň.

Dokázal to ve svém debutu s názvem U konce s dechem, kde dal mimo jiné šanci vyniknout Jean-Paulu Belmondovi. Ačkoliv francouzský herec snímku zprvu nedával příliš nadějí, po vydání o práci nouzi rozhodně neměl.

Foto: Société Nouvelle de Cinématographie (SNC)

V zajetí múzy

Belmondo ale nebyl jedinou hvězdou, se kterou Godard často spolupracoval. Při natáčení filmu Vojáček se seznámil s Annou Karinou, která se stala nejen jeho uměleckou múzou, ale v roce 1961 si herečku také vzal. Spolupracovali spolu na sedmi filmech, díky kterým se Karina stala symbolem nové francouzské vlny.

Snímek s názvem Banda pro sebe pak inspiroval například režiséra Quentina Tarantina při psaní ikonické taneční scény Umy Thurman a Johna Travolty ve filmu Pulp Fiction.

Jejich manželství ale nemělo dlouhého trvání. Rozvod přišel už po šesti letech.

„Byla to krásná love story, ale také velmi únavná pro tak mladou dívku, jako jsem byla já. Hodně jezdil pryč a nechával mě samotnou. Někdy třeba řekl, že si jde jenom koupit cigarety a vrátil se domů až za tři týdny,“ vzpomínala na vztah v rozhovoru pro Vogue.

Foto: Ciné Tamaris

Filmy Jean-Luca Godarda, které lze nalézt na Netflixu:

  • Karabiniéři (1963)
  • Křestní jméno Karmen (1982)
  • Made in U.S.A. (1967)
  • Détective (1985)
  • Oh, Woe Is Me (1993)

Zdroje: IMDb, ČSFD, London Evening Standard, Libération, České noviny, Vogue, CBR

Diskuze
Pokud chcete přispět do diskuze, musíte se přihlásit.